Návštěvníci Cvokařského muzea vědí, že si v něm mohou zadarmo vzít na památku šerku (cvoček), kterou starorožmitálští cvokaři vykovali před 70 lety pro vojenská bagančata říšské branné moci. Za druhé světové války byli k této práci přinuceni s tím, že nebudou povoláni na práci do Říše. Vedle plzeňské škodovky či Baťových závodů a dalších stovek fabrik bylo totiž i cvokařské řemeslo prohlášeno za průmysl důležitý pro německou vojenskou mašinérii.
Rozdávat návštěvníkům muzea historické šerky nám umožňuje pan Zdeněk Prosický, v jehož domku kdysi bývala – stejně jako v nynějších prostorách Cvokařského muzea – cvokařská dílna.
Ale vraťme se k titulku zprávy. Za tři roky, co je naše muzeum otevřeno, jsme rozdali na tisíc pět set šerek, a teprve teď jsme našli – světe, div se! – první zmetek. Můžeme tedy konstatovat, že zmetkovitost tenkrát dosahovala zanedbatelných šest setin procenta! A to nezapomínejme, že se šerky dělaly ručně, takže každá je originál!
Klobouk dolů před našimi předky!
Více o cvokařích a cvočcích si lze přečíst v knize Cvokaři, která je k dostání v prodejně Drogerie - knihy na rožmitálském náměstí. Můžete si ji také objednat přes kontakt tohoto webu.
Vpravo správně vykovaná šerka (určená pro spojení svršku a podrážky boty na obvodu), vlevo jediný zmetek nalezený mezi 1 500 výkovky.
Jednotný typ balení z doby Protektorátu o váze 3 kg s cca 1 700 šerkami a razítkem Schuhnagelgesellschaft.
