Rožmitál kdysi a dnes na pohlednicích II

Hned vedle Panského domu, kterým jsme končili první díl tohoto materiálu, stojí dvoupatrová budova základní umělecké školy a stejně vysoká budova pošty a telekomunikací. Oba objekty, které patří na náměstí k největším, mají zajímavou historii. Kde je dnes zuška, býval kdysi Městský památník, později přejmenovaný na Brdský památník. Z jeho sbírek vzniklo současné Podbrdské muzeum. V budově postavené v roce 1855 byla ale do roku 1964 obecná škola.

 

Na staré pohlednici i na fotografii Václava Šourka z roku 2011 je vlevo od původní čtyřtřídky škola měšťanská. Ta byla zřízena ve městě až v roce 1898. Do té doby, když chtěl žák dostát osmileté školní docházce, absolvoval poslední ročník čtyřikrát. To se stalo třeba budoucímu spisovateli Hofmeisterovi. Takových případů ale tehdy moc nebylo. Často žáci končili s docházkou mnohem dřív, vždyť na polích a v dílnách měli rodiče tolik práce...

K budově měšťanky přišel Rožmitál velmi výhodně, dá se říci jak slepý k houslím. Objekt si původně pro sebe postavila Občanská záložna, neměla však pro ni využití, a tak ji pronajala obci pro školní účely. V roce 1906 ji pak městu za 20 tisíc korun prodala, i když její stavba stála 63 tisíc. Rozdíl si záložna poznamenala jako velkorysý dar rožmitálským dítkám. Zlí jazykové ovšem tehdy tvrdili, že záložna, která městu v lecčems pomohla, špatně hospodařila a potřebovala peníze.

V budovách obecné i měšťanské školy se učilo až do roku 1964, kdy byla na zelené louce postavena základní devítiletá škola, jejíž modernizované objekty slouží výuce doposud. Do bývalé měšťanky se přestěhovala pošta, která byla do té doby umístěna v přízemí radnice.

 

Obě školní budovy bývaly častým námětem na pohlednicích. Tato je z období protektorátu.

Ještě častější snímek, na němž školy nechyběly, zahrnoval celou horní část náměstí. Následující tři záběry jsou zcela identické, dělí je však od sebe přes dvacet let. Hned po vzniku Československa vydal sytě kolorovanou pohlednici rožmitálský knihkupec Marcel Vachata a o pár let později si ji nechal zhotovit znovu, ale už méně barevnou. Za války snímek použil Leopold Vočka. Jeho pohlednice už ale odrážela všeobecný nedostatek ve válečných letech. Je černobílá a na špatném papíru:

 

A na závěr ještě pohled na nový areál základní devítileté školy těsně po dokončení. Snímek je převzat z prospektu, který vydal rožmitálský místní národní výbor v roce 1971:

 


Naproti budovám bývalé obecné školy a měšťanky jsou na rožmitálském náměstí dvě mnohem menší stavby, ale o to malebnější. Dům vlevo, jenž je na srovnávacích fotografiích Václava Šourka zachycen jen částečně a na němž je dnes nápis Instalatérství, dokládá, že se u obou objektů nejedná o původní baroko. To ale nemění nic na skutečnosti, že oba domy, zvláště v úpravě současných majitelů, jsou krásné.

 

Musíme si připomenout, že 27. července 1871 postihl Rožmitál katastrofální požár, jemuž padlo za oběť 178 domů a několik desítek stodol. Před tímto datem vypadal Rožmitál úplně jinak, než jak ho známe dnes.  

 

Nekvalitní snímek obou staveb, jenž byl použit na pohlednici na začátku 20. století ...

 

... a nádherný ladovský záběr z okna měšťanské školy. Tato zimní pohlednice, kterou pro nakladatele Marcela Vachatu, jehož knihkupectví je na snímku, vytvořil fotografický ateliér J. Rezek v Praze, patří vůbec mezi nejhezčí staré pohlednice Rožmitálu. V roce 2006 ji vydala znovu M. Drechslerová, majitelka tabáku na rožmitálském náměstí.


Skončili jsme u ladovsky laděné kolorované pohlednice zámku a podzámčí, na níž musel každého zaujmout vyzdobený krám Marcela Vachaty s nápisem na štítě Knihkupectví. Rožmitálští vždy rádi četli a i v dnešní, internetové době mají možnost si ve městě koupit knihu. Ostatně Rožmitál bude asi jedním z nemnoha obcí jeho velikosti, v níž je doposud prodejna knih.

 

Obchodníci se vždycky snažili přiblížit své zboží co nejvíc zákazníkovi. Prodejna Jaroslava Háska na náměstí vyfotografovaná i s jejím majitelem začátkem 30. let minulého století, je toho dokladem. Dnes je na stejném místě pojišťovna, ale téměř vedle se vrátila prodejna velocipedů, které měl pan Hásek také v nabídce:

 

Obdobně okrášlená bývala filiálka Leopolda Wočky  v domě u Randů (hlavní prodejnu měl na náměstí), na níž byl dokonce praporec informující lidi přicházející Rybovou ulicí. Pro fotografování v roce 1910 patrně nastoupil celý personál prodejny:

 

Na následujícím snímku pořízeném rovněž kolem roku 1910 je holičství a vlásenkářství Adolfa Mirtla, sedlářství a čalounictví Václava Sochora a ještě dál neidentifikovatelný obchod v místě, kde ústí Rybova ulice na náměstí. Kouzelné jsou reklamní nápisy na veřejích holiče Mirtla: Síň ku holení, stříhání a kadeření vlasů. Též dámy češou. Zde se z vyčesaných vlasů zhotovují copy. Vlasové síťky jsou k dostání. Fotografie dokazuje, že kdysi býval na náměstí krám snad v každém stavení:

 

Nakonec jsme si nechali další prodejnu klanu Vočků či Wočků v Palackého ulici. Jak ale ukazuje srovnávací fotografie Václava Šourka z roku 2011, nezůstala po ní ani památka:

 

Nyní definitivně opustíme rožmitálské náměstí a opět se porozhlédneme po městě. K nejzajímavějším stavbám či spíše stavbičkám patří malý nenápadný domek mezi Podzámeckým rybníkem a zadní branou do zámku. Je znám pod názvem Platejz nebo také Plotejz a kdysi dávno v něm bývala hospoda. Do ní také situoval R. R. Hofmeister část jedné ze svých povídek v knize Neznámá dramata.

Zděný přízemní nárožní dům na nepravidelném lichoběžníkovém půdorysu završený šindelovou sedlovou střechou s kabřincem pochází z přelomu 18. a 19. století a je jednou z mála historických staveb, které se po požáru města v roce 1871 zachovaly.

O památkově chráněném objektu se na webových stránkách Národního památkového ústavu píše: „Dům představuje dispozičně atypickou lidovou stavbu vesnického rázu, přesto však charakteristickou pro starou drobnou zástavbu v podhradí. Stavba si dochovala původní objem a patrně i dispozici někdejší vesnické hospody a představuje cenný urbanistický prvek, spoluvytvářející přirozenou horizontální podnož architektonické dominanty zámku. Je pravděpodobné, že základ hospody na břehu rybníka v nejtěsnější blízkosti zámku je starší než dnešní stavba.“

 

Fotograf Václav Šourek se v roce 2011 snažil porovnat Platejz s černobílým snímkem kolem roku 1900. Každý na první pohled pozná, že po rekreační přestavbě se domek podstatně změnil, počínaje suchým záchodem a konče třeba štítem.

 

Romantický Platejz ve 20. letech minulého století od hladiny Podzámeckého rybníka.

 

Chaloupka neměla to štěstí, aby se objevovala samostatně na pohlednicích, zato jednalo-li se o tzv. okénkové pohlednice, málokdy chyběla. Drechslerovi vydali například v roce  2005 tuto pohlednici, na níž se Platejz ocitl ve společnosti radnice, bývalé hospody Na cikánce, hotelu Bílý lev a zámku.

 

V roce 2007 vydala Reklama Fryček okénkovou pohlednici nazvanou Kulturní památky. Kolem sochy sv. Václava, jež je umístěna na mostě přes Vlčavu, poznáváme roubenku v Rybově ulici ve Starém Rožmitále, dům U Lipků v Oboře, opět Cikánku a Platejz.

 

Naposledy se Platejz objevil na rožmitálském vánočním hrnečku.

 

Budeme pokračovat Palackého ulici, dříve někdy nazývanou Palackého třída, a prostřednictvím starých pohlednic a srovnávací fotografie Václava Šourka z roku 2011 do ní nahlédneme z křížení s nynější ulicí Sladkovského.

 

Historický snímek byl pořízen v prvních letech 20. století. Na kolorované pohlednici jej vydal rožmitálský knihkupec Marcel Vachata v roce 1908. Už na první pohled jsou patrné změny, které se v této ulici za sto let udály. Zcela vpravo, v domě s otevřenými větračkami, bývala oblíbená Březnická pivnice, v nízkém domě uprostřed před zámkem bylo holičství a vlevo vystřídalo továrnu Podbrdské muzeum.

 

Nejstarší známou pohlednicí s těmito místy je ovšem tato. Bohužel vydavatele neznáme, víme jen, že tento exemplář byl odeslán jistou Josefinou Korejčkovou 10. listopadu 1902 z Rožmitálu a adresátovi Adolfu Křivskému do města Dubno v Rusku došel 19. února 1903.

 

Ještě z Rakouska-Uherska je i pohlednice, na níž je kromě Palackého třídy i arcibiskupský letohrádek v nedalekém Roželově. Pohlednice byla vydána nákladem Vojtěcha Zíba z Rožmitálu.

 

Sice jednobarevnou pohlednici, zato však s prolamovanými okraji a s okrasným písmem, vydal v roce 1922 Marcel Vachata. Pozorný čtenář si jistě povšimne, že se jedná o stejnou fotografii, kterou Vachata už použil na pohlednici v roce 1908

 

Posuneme dál z městského centra, ale stále zůstaneme v Palackého ulici. V polovině 20. let bylo město vzhledem k vyššímu provozu nejrůznějších povozů upravováno a změna se nevyhnula ani této lokalitě. Na fotografii silná čára vyznačuje taras starého řečiště potoka, které bylo v roce 1926 zúženo. Část zahrady u domku vpravo byla vyvlastněna.

 

Za zaznamenání určitě stojí i budova firmy Baťa na snímku z roku 1930, za níž jsou dnes dvě pohostinná a útulná veřejná zařízení.

 

Na srovnávací fotografii Václava Šourka z roku 2011 je vidět, či spíše není vidět, za první republiky zbudovaný městský park. Dnes ovšem je na tomto místě situace zase jiná. Lepší.

 

Park býval v minulosti oblíbeným námětem pohlednic, možná kvůli impozantní budově pokryté břečťanem v pozadí, v níž žil rožmitálský učitel, kronikář a patriot Gabriel Brda.

První pohlednice neznámého vydavatele je z 30. let minulého století, druhou vydala Fototypia Vyškov v době protektorátu.

 

 

V místech, kde Jungmannova (dříve Panská) ulice ústí do ulice Čelakovské-Rajské (dříve Sladkovského), si postavil před více než sto lety stojan s fotoaparátem na skleněné desky nám neznámý fotograf. Událost to jistě byla veliká, neboť na kolorované pohlednici, kterou vydal ještě za Rakouska-Uherska Vojtěch Zíb z Rožmitálu, postává jedenáct usmívajících se lidí.

Václav Šourek ze Strýčkov, který starou fotografii v roce 2011 pro srovnání použil, sice sehnal jen lidí šest, přesto je ale obdivuhodné, jakou si dal práci, aby historický i současný snímek k sobě co nejvíce přiblížil.

 

Půjdeme-li dál ve směru, kam snímek ukazuje, přijdeme na křižovatku ulice Čelakovské-Rajské a ulice U Stadionu. Výrazný jednopatrový dům měl kolem roku 1920, ze kdy je pohlednice, ještě zajímavou omítku. Třetí domek vlevo bývala hospůdka Hamburk, arcibiskupská huť je schována vzadu za stromy. Terénní úpravy vpředu zcela změnily vodoteč Hoděmyšlského potoka, jenž vede ze Sadoňského rybníka do rybníka Jez. Srovnávací fotografie Václava Šourka je rovněž z roku 2011. Kolorovanou pohlednici vydal knihkupec Marcel Vachata.

 

Je zajímavé, že kromě publikovaných dvou historických pohlednic, žádné jiné pohlednice z těchto míst neexistují.

 

Tak jsme prozkoumali Rožmitál kdysi a dnes na křižovatce ulic Čelakovské-Rajské a U stadionu. Teď se přesuneme jen o pár desítek metrů směrem na západ, k Sadoňskému rybníku. Jak dokazují pohlednice z 1. republiky a pozdější, koupaliště a sportovní možnosti na přilehlé louce tady existují už téměř sto let. Současné vybavení a především oddělení koupaliště od rybníka se s dřívější dobou ovšem nedá srovnat. Tehdy plavci plavali opravdu mezi kapry. A k převlékání a soukromému slunění jim sloužila dřevěná stavba na kůlech.

 

Václav Šourek si v roce 2011 naaranžoval dvě ženy téměř na stejné místo, na jakém se kdysi fotografovi postavily dvě dámy v kloboucích, které se ale evidentně koupat nepřišly. Abyste mohli oba snímky správně lokalizovat, prozradíme, že vzadu jsou objekty bývalé arcibiskupské slévárny.

 

Rožmitálské koupaliště se objevilo na několika pohlednicích. Tato okénková pohlednice prošlá poštou v září 1933 dokumentuje, že k sportovnímu vyžití nesloužil jen Sadoňský rybník. Součástí bylo hřiště na volejbal, kiosek s občerstvením, sprcha pod splavem a místa pro slunění na žulových balvanech. Ne nadarmo se tenkrát Sadoňskému rybníku přezdívalo rožmitálské Ostende.

Zajímavý je i text na rubu pohlednice. Odesílatel píše jisté paní Mařence do Plzně, aby přijela na vysvěcení obnoveného kostela ve Starém Rožmitále po rozsáhlém požáru, které bude celebrovat samotný arcibiskup.  A k tomu je připojena informace, že začaly růst ryzce a že jich včera dotyčný nasbíral pět kilo.

 

Dvě verze jedné fotografie. Karmínovou vydal vlastním nákladem Jaroslav V. Horák, odborný obchod papírem v Rožmitále. Černobílá pohlednice je z padesátých let a byla asi vydána celostátním vydavatelstvím pohlednic Orbis.

Dodejme, že v době pořízení snímku neexistovala státní silnice I/19. Srovnané řady jsou panáky se snopy.

 

Na konec ještě přidáváme pohled na stejné a přitom úplně jiné koupaliště z posledního léta.

 

Nyní  se přesuneme na opačný konec Rožmitálu. Z pastvin na jihovýchodě od města nám neznámý fotograf kdysi zvěčnil domek rožmitálského ptáčníka a v pozadí zámek. Když hledal Václav Šourek v roce 2011 místo, odkud byl záběr pořízen, neměl vůbec lehkou situaci. Prostor zažil od roku 1918 masivní výstavbu rodinných domků a dnes je zde celá velká čtvrť protkaná ulicemi.

 

Pan Šourek nakonec usoudil, že místo, odkud byl snímek za Rakouska-Uherska pořízen a před více než sto lety Vojtěchem Zíbem na pohlednici vydán, je v ulici kpt. Jaroše nad restaurací U Fraňka, nyní U Pavla. Když si barevný záběr pozorně prohlédnete, uprostřed mezi keři opravdu vykukuje špička věže zámku.

 

Jiné historické pohlednice s tímto netradičním pohledem na město nejsou známy, a tak pro zpestření nabízíme alespoň letecký pohled ze seznamu.cz na bývalé louky. Červenožlutým puntíkem je označeno místo, odkud Václav Šourek pořizoval záběr na centrum města.

 

Na rozdíl od záběrů na město z dnešní čtvrti Na Spravedlnosti, které - nebo spíše který, neboť je znám na pohlednici pouze jediný – jsme probírali minule, objekt, o němž bude řeč dnes, byl fotoaparáty zvěčněn mnohokrát.

O množství pohlednic penzionu Třemšín se postaral Jan A. Muchka, který jej v roce 1929 postavil 20 minut chůze na jih od města v romantické krajině pod lesem u rybníka, a jeho syn Emil, jenž jej po smrti otce od roku 1934 provozoval.  Pohlednice jim sloužily jako propagační prostředek informující o na tehdejší dobu velmi moderním stravovacím a ubytovacím zařízení.

 

 

Na rubu této pohlednice si nechal J. Muchka v roce 1932 natisknout text: „Uctivě podepsaný...ujišťuje, že se ze všech sil přičiní, aby si vydobyl plné spokojenosti všech, kdož mu návštěvou pensionátu a letního lesního útulku „Třemšín“ svou přízeň prokáží...“

 

Emil Muchka po převzetí penzionu prostřednictvím pohlednic osobně zval dřívější návštěvníky k opětovnému pobytu.

 

Penzion měl 40 pokojů s tekoucí vodou, ozdravné koupele, tenisové hřiště, honitbu, loďky na rybníce a pro hosty se jezdívalo k nádraží autem. Na pohlednici se penzion, kde bývala v podkroví i levná noclehárna pro turisty, odráží v hladině Kašparovského rybníka.

 

Dnes vyfotografovat bývalý penzion, který Muchkovi za války zabral Wehrmacht a po válce pak Rudá armáda, není pro vzrostlé stromy možné. Nepovedlo se to ani Václavu Šourkovi v roce 2011, jenž se snažil o srovnávací záběr s první pohlednicí penzionu z roku 1929. Osudy majitelů i objektu, který v 50. letech skončil jako štábní budova Československé lidové armády, popisuje Jindřich Hásek v prvním díle knížky Kouzelné město Rožmitál.


 

Pohled na zámek z Velkého Obůru byl a je pro fotografy a vydavatele pohlednic velmi oblíbený. V záběru ovšem musí být rybník Kuchyňka. Špejcharu, respektive dvěma panským špejcharům vedle sebe, se autoři vyhýbaly. Však také z hlediska estetického nebylo o co stát. Navíc se ze špejcharů postupně stávaly ruiny, až se jeden ještě za první republiky dokonce zřítil. Druhý stále stojí.

Pohlednice, na které by byly z jihozápadního směru oba špejchary, nejsou známy, lze je ale vidět jen na kolorované pohlednici pořízené od severu v prvních letech 20. století. Jsou to ony dvě budovy vpravo těsně vedle sebe, ještě víc vpravo je Panský dvůr:

 

Ani Václav Šourek, když chtěl porovnat záběr dřívější s tím v roce 2011, kdy se po Rožmitálu toulal s fotoaparátem, pohlednici s oběma špejchary od Obůru  nenašel. Vzal tedy za vděk fotografií s volským povozem z konce 30. let.

 

Jak vypadal druhý špejchar, blíž k Podzámeckému rybníku, než se zřítil, ale víme díky snímku z dvacátých let minulého století.

 

 

 

Téměř před koncem se podíváme ještě jednou do Starého Rožmitálu, vlastně na hranici mezi Starým Rožmitálem a Rožmitálem, do lokality, kde se říkávalo a stále říká Na Chmelnici. Jak už název napovídá, bývaly tu opravdu chmelnice, které zásobovaly rožmitálský arcibiskupský i měšťanský pivovar chmelem.

Dnes je severní strana zastavěna rodinnými domky, které tu ale jsou až od šedesátých let minulého století. Po roce 1962, kdy byla samostatná obec Starý Rožmitál připojena k městu, se místní orgány snažily, aby spojení nebylo pouze administrativním úkonem, ale aby se naplnilo i ve skutečnosti. Dost dlouho potom trvalo, než byla kvalitní půda Na Chmelnici vyňata z půdního fondu a rozdělena na stavební parcely. Postavené domky pak zacelily mezeru mezi oběma obcemi a dnes už si nikdo na dřívější chmelnice a pole ani nevzpomene.

 

Černobílý snímek z roku 1933 je z pochodu Dělnické tělocvičné jednoty na házenkářské hřiště ve Starém Rožmitále, kde pak probíhalo veřejné cvičení, barevný ukazuje stejné místo v současnosti. Komentář asi netřeba.

 

Zajímavý pohled od severu na část Rybovy ulice u města. Někdy po roce 1900, kdy neznámý podnikatel vydal kolorovanou a také černobílou pohlednici s touto fotografií, stála stavení jen na jižní straně ulice na katastru Starého Rožmitálu. Na opačné straně, kde je katastr města, bývaly ještě před půl stoletím nedozírné lány táhnoucí se až k Zalánům. V pozadí jsou dobře vidět dvě budovy panských špejcharů, úplně vpravo je část panského dvora.

 

Pro dokreslení situace v Rybově ulici na začátku 20. století přikládáme mapu stabilního katastru Starého Rožmitálu z roku 1830 doplněnou o změny v roce 1908.

 

Na závěr se budeme věnovat panoramatickým snímkům města a opět si zahrajeme na detektivy, neboť v téhle kategorii pohlednic je toho stále dost zajímavého k pátrání.

 

Nádherný pohled na město od jihu. Hořejší snímek nechal zhotovit po roce 1905 rožmitálský obchodník Vojtěch Zíb a využil jej hned dvakrát. Podruhé záběr vydal jako čtyři samostatné pohlednice. Níže zveřejňujeme tři z nich, čtvrtá bohužel ve sbírce chybí. Dolejší panorama je dílo Václava Šourka v roce 2011.

 

Vojtěch Zíb ale nebyl na začátku 20. století v Rožmitále jediný, komu učarovaly panoramatické záběry. Vydávat je na pohlednicích, ovšem klasického formátu, se rozhodl i knihkupec Marcel Vachata:

 

Tento pohled na město od severu vydal M. Vachata na pohlednici, na níž byly ještě dvě jiné fotografie.

 

Dalším Vachatovým záslužným počinem pro budoucí generace byla tato pohlednice. V roce 1911 ji vydal hned ve dvojím vyhotovení – kolorovaném a černobílém. Na nanejvýš zajímavém dolním záběru si například vpravo povšimněte domků pod mostem. Černobílá pohlednice je zajímavá i pokud jde o text. Psal jej totiž Aurel Bernkopf, dlouholetý nájemce a sládek zámeckého pivovaru, který mimo jiné vlastnil v Luhu ve Starém Rožmitále hostinec později po přestavbě nazývaný Hotel.

 

Ve vydávání panoramatických pohlednic Rožmitálu, ovšem už ve formátu DL, se pokračovalo i později. Tyto vydalo například nakladatelství Orbis v roce 1970.

 

Jednou ze současných panoramatických nebo také tzv. širokých pohlednic Rožmitálu je okénková pohlednice vydaná Vladimírem Fukalem z Jetřichovic před deseti lety.

A na úplný závěr našeho seriálu, jenž vycházel týdně vždy ve středu, si připomeňme začátek. To jsme zveřejnili jednu z úplně prvních panoramatických pohlednic, která byla pořízena v roce 1904. Tak si ji ještě jednou připomeňme:

 




 

 

 

 

 

 


 


 

 



 

 

 

Kontakt

Cvokařské muzeum Alej Johanky z Rožmitálu 74
262 42 Rožmitál pod Třemšínem
jindrich.jirasek@email.cz