Ve Starém Rožmitále řádila strašidla

29.06.2014 16:26

Vše začalo nenápadným oznámením na dveřích bývalého kulturáku a krátkou zprávou na našem webu. Takže nikdo nemohl říci, že by nebyl informován, že se něco chystá. Že to ale bude tak monstrózní akce, kterou hostinská Lucie Veselá se svými přáteli a známými uspořádá, to nikdo netušil. Nebylo daleko od pravdy povzdechnutí jednoho přespolního tatínka, že by se měli z okolí přijít podívat, jak se dá udělat pro děti akce za pár korun, jen s dobrovolným a velkým nadšením a nasazením organizátorů.

Strašidelná pouť noční Alejí Johanky neboli dětská bojovka (od slova bojiti se či báti se, nikoli bojovat) se uskutečnila v sobotu 29. června 2014.

Po několikadenní přípravě se večer jelo na ostro. Deset krásných žen a statných mužů se úderem 20. hodiny proměnilo v hrozná či hodnější strašidla.

Mezitím na 40 dětí před hospůdkou U splavu netrpělivě čekalo až se trochu setmí. Mimo jiných se zde o ně staraly dvě zdravotní sestry Alenky, které byly pro všechny případy dostatečně zásobeny plenkami a toaletním papírem. Ale ještě než začalo vlastní strašení, vystrašil všechny nečekaný déšť.

Děti vcházely do aleje po malých skupinkách, ty malé se zarytými prsty v dlani rodiče, ti větší se navzájem utěšovaly, že se nebojí. První strašidlo už na ně totiž nečekaně čekalo před alejí pod mostem...

...další lákalo malá nebožátka se sekyrou v ruce ke špalku. Jen však dítě stačilo uskočit leknutím na stranu, ze zadu už ho tahal vodník do bažin.

"Pane vodníku, nevíte kolik je hodin?", snažila se jedna maminka odlákat vodníka od svého dítěte...

Nejhorší věc, co mohla nešťastná děcka udělat: V panickém úprku se ještě otáčela za strašidlem...aby pak padla přímo do náruče jinému!

Z tohoto snímku nelze přesně určit, kdo se koho víc bojí - zda rodiče s dětmi strašidla, či naopak.

Některé děti vyzařovaly klid - ale jen do té doby než na ně skočil Vřískot v podání Michala B., jenž vzbuzoval patrně největší hrůzu ze všeho, co se v té době na aleji hýbalo. Viděli jsme například, jak si děda František F. odnáší předčasně v náručí svého uplakaného vnuka, jak trojice dívek si usmyslela, že když rychle poběží, nebude se bát - opak byl pravdou. Děvčata se polekala i kočky Fanynky, které na ně vystartovala u Cvokařského muzea.

Na konci štreky, těsně před kamenem, čekala na už zkrotlé a chvějící se děti neživá a nemrtvá upíří nevěsta. Její tvář byla mrtvolně bledá, vlasy měla  černé jako havraní křídla, rty rudé jako čerstvá krev, a kdo ji dal pusu na tvář, byl propuštěn mezi strašidla - dobráky.

Od Bílé paní dostali malí hrdinové za odměnu, že dokázali dojít až na konec, drobný dárek. Tady se posléze všichni, co večer absolvovali, shromáždili a společně pak odešli i se strašidly do hospůdky na limonádu a dobroty.

Bohužel kvůli vytrvalému dešti (bílé skvrny na fotografiích jsou bleskem osvícené kapky) musela být bojovka časově zkrácena.

A tady jsou zvěčněna všechna strašidla chvilku před tím, než se rozešla na svá stanoviště. Jim a všem, kteří akci hned první den prázdnin zorganizovali, patří od nás a jistě i od všech zúčastněných pořádné poděkování.

Další fotografie najdete na www.facebook.com/cvokarskemuzeum

 

 

 

Kontakt

Cvokařské muzeum Alej Johanky z Rožmitálu 74
262 42 Rožmitál pod Třemšínem
jindrich.jirasek@email.cz