Není šindel jako šindel

Tuhle zprávu by neměl číst nikdo z Podbrdského muzea, neboť informace v ní obsažené jsou rožmitálským muzejníkům natolik známé, že mohou zatím dělat klidně něco jiného. Při naší návštěvě nejnavštěvovanějšího, ale v době covidové zcela vylidněného místa v Rakousku, městečka Hallstatt, jsme totiž mohli v klidu a nikým nerušeni studovat, co je to alpský šindel.

Vycvičeni kurátorovo osvětou při předloňské výstavě o Gangloffovi a po loňském objevu století, kdy se ze Slovenska v Podbrdském muzeu zjevila originální Gangloffova šindelka, jsme věděli, že u nás na Rožmitálsku (a nejen u nás) se vyráběl šindel s perem a drážkou, takže jednotlivé kousky do sebe hezky zapadaly. Zato v Alpách si to zjednodušili a řezali či štípali div ne prkna, která až ve třech (!) vrstvách kladli na sebe.

Otázka zní, co je lepší a životnější. Každopádně na střeše Cvokařského muzea je pod eternitem (jak zde bývalo zvykem) ještě i šindel - s perem a drážkou.

Šindel nad Cvokařským muzeem

Tradiční alpský dřevěný šindel a za ním novodobá imitace

Když už je člověk v starobylém Hallstattu, kouká se i po starobylých hřebech

"Cvokaři" ze Starého Rožmitálu - jediní návštěvníci Hallstattu v době covidové