KNIHA 120 LET SDH STARÝ ROŽMITÁL 1891 - 2011

13.03.2012 19:27

Kniha v pevné vazbě vyšla v první polovině července 2011 a je stále i v roce 2012 k dostání za 120 Kč v Drogerii paní Blanky Pazderníkové na náměstí v Rožmitále pod Třemšínem.

Tady Vám přinášíme několik ukázek z této publikace, ve které byla poprvé veřejnosti představena fakta dosud nikde nepublikovaná. Prameny ke knize studoval autor Jindřich Jirásek v archivech v Rožmitále, Příbrami i samotného hasičského sboru.

Kniha obsahuje historii sboru dobrovolných hasičů Starý Rožmitál až do současnosti, seznam všech členů sboru od založení v roce 1891 až do letošního roku, přehled členů výborů za celých 120 let, několik desítek fotografií a řadu historek, které se možná ve Starém Rožmitále staly, ale také možná nestaly.

Níže si přečtěte několik výňatků z knihy.

 

 

1891 – 1918

To bylo tenkrát v roce 1891 slávy.

Zástupci obce Starý Rožmitál se vydávají s koňským potahem do Prahy na jubilejní zemskou výstavu. Výstava, kterou za pět měsíců navštíví na dva a půl milionu lidí, se koná na nově vybudovaném výstavišti v Královské oboře v Holešovicích. Starorožmitálští zde hodlají koupit požární stříkačku pro právě zakládaný sbor dobrovolných hasičů. Čeští hasiči jsou na výstavě velmi aktivní a v srpnu zde dokonce pořádají vůbec první sjezd dobrovolného hasičstva.

Na zakoupení stříkačky věnuje jednadvacet starorožmitálských rolníků pětileté úroky, které jim plynuly z kontribučenského peněžního fondu bývalého rožmitálského panství. Úroky činí za pět let 385 zlatých a 75 krejcarů a k této částce přidává páter Linhart Pinter ještě 30 zlatých.

Do obce vzdálené osmdesát kilometrů od Prahy se tak staroměstští zastupitelé vracejí se zbrusu novou čtyřkolovou ruční stříkačkou z továrny R.A.Smekala z Čech pod Kosířem na Prostějovsku.

Bezprostředním podnětem k založení sboru ve Starém Rožmitále je několik požárů z posledních let, u kterých zasahovali dobrovolní hasiči z Rožmitálu a z Věšína, kde už měli sbory několik roků. V roce 1879 totiž vyhořelo pět stavení v Luhu. V pátek 11. května 1883 opět v Luhu lehlo popelem dalších deset stavení, přičemž v domku č.p. 12 uhořela Josefa Blažková s dcerou i se synem. O pět let později zapálil blesk horní část báně kostelní věže a tři ženy z Bukové, jež se pod věž schovaly, byly popáleny. Rovněž v roce 1888 v obci shořely další čtyři domy.

I když požáry bývaly ve Starém Rožmitále – tak jako všude v tehdejší době – dost časté, nikdy nedosáhly takového rozměru jako například v roce 1871 v Rožmitálu, kdy lehlo popelem 177 domů, tedy polovina města, nebo v letech 1928 a 1933 ve Věšíně, kde vyhořelo celkem 33 domů a šest stodol. Tak velkých požárů byl Starý Rožmitál ve své historii naštěstí ušetřen.

Na 11. října 1891 tedy svolává starosta obce Josef Kala schůzi do hostince v č.p. 96, který vlastní František V. Stupka. Na schůzi přichází 51 občanů. Kala nejprve vysvětluje v čem je sbor dobrovolných hasičů (SDH) užitečný a pak si přítomní po dlouhé diskuzi volí prozatímní výbor a přijímají návrh stanov. Stanovy se seznamem osob odpovědných za činnost spolku jsou poté zaslány na vědomí c. a k. okresnímu hejtmanství do Blatné.

Ustavující schůze Sboru dobrovolných hasičů ve Starém Rožmitále se koná 21. prosince 1891. Ve stejném hostinci, kde se konala říjnová schůze, jsou úředně schváleny stanovy a Jan Hrabák, tesařský mistr z Rožmitálu, je oficiálně požádán, aby nové hasiče vycvičil. Za zakládající členy s příspěvkem 10 zlatých se přihlašují farář Linhart Pinter, starosta Josef Kala, mlynář František Hrdina, šafář Josef Jeníček a František V. Stupka. Činných členů se hlásí 28 a přispívajících šestnáct. Prvními činnými členy jsou Vojtěch Květoň, Jan Svatoň, František Brda, Josef Flemr, František Blažek, František Kala, Josef Květoň, František Voříšek, František Mora, Jan Machovec, Vojtěch Ouřada, František Fous, Josef Čejka, Alois Folauf, František Homulka, František Bouček, Josef Květoň, František Šourek, Václav Veselý, Jan Květoň, František Fiala, František Hrdina, Jan Záveský, František Leitermann, Josef Šourek, Matěj Sýkora, František Brettl a František Svatoň. Všichni se oslovují příteli, a to jim zůstává až do roku 1929, kdy se u českého hasičstva ujímá oslovení bratře.

Předsedou správního výboru spolku je v tajných volbách zvolen farář Linhart Pinter, místopředsedou starosta obce Josef Kala, jednatelem František V. Stupka, který byl před Kalou starostou obce, pokladníkem Josef Květoň a velitelem Vojtěch Květoň. Správní výbor je pak většinou v tajných volbách volen každým rokem a tzv. technický výbor, jenž zahrnoval funkce velitele, cvičitele, četaře, nadlezce a zbrojmistra, se volí jednou za tři roky.

V roce 1891 je z necvičících členů, tedy čestných, zakládajících a přispívajících, dvacet pět rolníků, tři domkáři, čtyři cvokaři, pak také obchodníci, faráři a kaplani, šafář, mlynář, hostinští, kováři, trafikant a zedníci.

Prvním požárem, na jehož hašení se starorožmitálští podílejí, byl už v říjnu 1891 vzniklý oheň ve Vranovicích. Poté v březnu následujícího roku pomáhají při požáru v Hutích. Za podíl na uhašení požáru dostává sbor odměnu pěti zlatých od Vídeňské pojišťovací společnosti.

Hasičský sbor úspěšně zasahuje v roce 1893 při ohni v Luhu a o šest let později v dnešní Rybově ulici č.p. 30, kdy hostinskémuVonáškovi zapálí blesk stodolu. Téhož roku uhodí blesk i do kaplanek, načež jsou kaplanka a fara vybaveny hromosvodem.

Dobrovolní hasiči pomáhají rovněž při povodni v roce 1895. 21. června spadne za tři hodiny 136 litrů vody na každý čtvereční metr. Je strženo devět rybníků a Luh je zaplaven do výše jednoho a půl metru. V domě č.p. 5 utone dvouapůlletý Vojtěch Svatoň.

***

 

1919 – 1932

„Po politickém převratu, na zříceninách padlého Rakouska povstal náš nový stát, jenž vyžaduje naší nové síly a práce k zabezpečení naší svobody“, přednáší zprávu předseda starorožmitálského sboru František Roubík na první valné hromadě po založení samostatné Československé republiky 11. ledna 1919. Vybízí přítomné členy k upřímnější a čilé činnosti a přátelskému společenskému životu.

Ve dvacátých letech se sbor účastní hašení řady požárů v obci a především v blízkém okolí. Hned v roce 1920 hasiči tvoří v době žní noční hlídky, neboť se množí požáry obilí, a je pojato podezření, že jsou úmyslně zakládány. V roce 1922 hoří stará šindelovka č.p. 109 u rybníku Obžera, přičemž jsou zničeny i všechny stroje. O pět let později je žhářem zapálena stodola u č.p. 20 Františka Sadílka v Luhu. Naštěstí panuje bezvětří, a tak se požár nepřenáší na okolní domky vesměs kryté šindelem. Stavení jsou totiž v Luhu natěsnána těsně vedle sebe, a tak hrozí požár katastrofálního rozsahu jak tomu bývalo ještě na konci 19. století. Hasiči jsou na místě velmi rychle a okolní budovy uchrání. Tady je poprvé použita nová, v tomto roce zakoupená, dvouproudní stříkačka.

V roce 1922 zasahuje sbor při požárech ve Vranovicích, Bukové a v Rožmitále pod Třemšínem proti hostinci Plzeňka, kde je dokonce dříve než domácí hasiči. Čtyři roky nato se sbor účastní požárů v Hutích, Pňovicích, Věšíně a dvakrát v Zalánech. O rok později pomáhají hasiči ve Věšíně, Tochovicích a v Rožmitálu p.Tř . V neděli 9. září 1928 pomáhá sbor oběma stříkačkami a vším co má na hašení při likvidaci katastrofálního požáru ve Věšíně, kde vyhoří 29 domů.

V roce 1920 má sbor ve Starém Rožmitále celkem 47 členů, z toho 28 činných, 11 zakládajících a 8 přispívajících. Přispívající členové platí do sborové pokladny roční poplatek ve výši 2 korun 40 haléřů.

V roce 1927 obec kupuje pro sbor ruční čtyřkolovou pérovou dvouproudovou stříkačku opět od firmy R. A. Smekal, a to za 21 800 Kč. Dobrovolným hasičům na Zalánech je za 8 500 Kč prodána stříkačka z roku 1912. Starorožmitálská obec však poskytuje Zalánským 500 Kč slevu jako dar, i když už o rok dříve jim dala při zakládání hasičského sboru do vínku 200 Kč. Dvanáct domků v Zalánech totiž patří do katastru Starého Rožmitálu. Novou stříkačku si obec pořizuje částečně na dluh u Okresní hospodářské záložny.

V neděli 24. července 1927 se i přes nepříznivé počasí koná slavnostní svěcení nové stříkačky spojené s okrskovým cvičením, jehož se účastní čtyři stříkačky sborů z Rožmitálu, Věšína, Voltuše a Sedlice a dva stroje SDH Starý Rožmitál. Kmotrou nové stříkačky se stává H. Průchová z Rožmitálu, která věnuje sboru dar ve výši 300 Kč.

O tom, zda stříkačku vysvětit či ne, se na spojeném zasedání obou výborů sboru vedla už dva měsíce před plánovanou akcí dlouhá debata. Ne všichni totiž souhlasí s úzkým propojením hasičského sboru s farou, přestože devadesát devět procent staroměstských občanů je římskokatolického vyznání. Už takhle vystupují na veřejnosti členové sboru v uniformách při všech církevních slavnostech v kostele i mimo něj. A předsedy hasičského sboru jsou s výjimkou dvou roků od založení až do roku 1926, tedy třicet tři let, jen faráři. Na druhé straně však mají některé církevní obřady výrazně nebo zcela světský charakter. Slavnostní svěcení objektů všeho druhu je považováno za běžný nástroj k podpoře další zdárné existence a patří k němu i odpovídající slavnost. Jsou svěceny nejen hasičské stříkačky, ale i spolkové prapory, zbraně, mosty a silnice. Nakonec se na schůzi 19. června, pět dní před slavností, tajně hlasuje lístky zda světit, nebo ne. Osm hlasů je pro, sedm proti a jeden lístek zůstává prázdný, tedy neplatný.

Každým rokem se konají nejméně čtyři cvičení se stříkačkami a bezpočet cvičení se sekerkami. Hasiči cvičí a cvičí. Takže v jednom zápisu ze schůze, která hodnotila rok 1923, lze najít upřímně míněný povzdech: „Požárů bohužel nebylo, úraz se nestal žádný“.

***

 

1933 – 1945

V sobotu 18. března 1933 večer vypuká velký požár starorožmitálského kostela a přilehlých hospodářských farních budov. Staroměstští hasiči okamžitě přivážejí k ohni obě ruční stříkačky. Stará je postavena k Petráňovu rybníčku u splávku, aby hájila stavení č.p. 23 Jana Petáka, na které nejvíce létají oharky. Zdá se, že se domek neuhájí. Stříkačka je ale brzy sestavena a uvedena do provozu, a tak je střecha polévána vodou. Nová dvouproudní stříkačka je postavena u vantrok, aby hájila faru, chlívky a kurníky u hořících chlévů a také kaplanky.

Oheň, který vznikl ve velké dřevěné kolně plné slámy přistavěné ke stodole, se odtud šíří díky východnímu větru na západ na další farní hospodářské budovy. Naštěstí tedy nehrozí nebezpečí, že by byly zapáleny domy ve vsi. Oharky však zapalují střechu i báň kostela, který během noci úplně vyhoří. Na střechu ani k báni totiž stříkačky pro velkou výšku nedostříknou, a navíc je proud vody srážen dost silným větrem. Jako strašná rudá pochodeň osvětluje požár celé Rožmitálsko a záře hořící věže je viditelná až na Rokycansku.

Kromě zdevastovaného kostela, kde se roztavily či praskly všechny tři zvony, vyhoří všechny hospodářské budovy, tedy stodoly, stáje, kolny, velké zásoby sena a slámy a všechno hospodářské nářadí, čtyři vozy, dvě strojní sekačky, secí stroj, kultivátory, pluhy, kočár, saně atd.

Vedle místního sboru přijíždějí k ohni hasiči z Rožmitálu, Věšína, Přední Hutě, Bukové, Zalán, Voltuše, Pňovic, Bezděkova, Vranovic, Sedlice, Březnice, Rokycan, Vacíkova, Roželova, Modřovic, Hlubyně a Bubovic. Hasiči z Českých Budějovic se pro velkou vzdálenost v polovině cesty vracejí zpátky. Během požáru se kupodivu nikomu nic nestane. Okolo třetí hodiny ranní se hasičské sbory vracejí domů. Ještě celou neděli pak místní dobrovolní hasiči a hasiči z města prolévají stále doutnající trosky vodou. S odklízením trosek pomáhá řada místních, kteří v dalších dnech i hlídají požářiště. Příčina požáru není nikdy zjištěna, i když existuje podezření na žhářství, které však není podezřelému nikdy dokázáno.

Dělníkům, kteří jsou obcí sjednáni na záchranné práce a na noční hlídky, vyplácí obecní úřad mzdu 2 Kč za hodinu. Celkem je takto vyplaceno 1 031 Kč. Obec také platí sboru dobrovolných hasičů z Rokycan a z Rožmitálu p.Tř. svačinu v hostinci U Petráňů, protože s velkým úspěchem nepřetržitě pracovali s motorovými stříkačkami až do úmoru. Rovněž nechává vyprat a usušit hasičskému sboru z Rokycan 15 dílů hadic, za což platí Františku Vonáškovi patnáct korun. Hasičskému sboru z Rožmitálu, který si motorovou stříkačku pořídil teprve pár měsíců před zásahem, je zaplacen benzín, mzdy hasičů, přípřež a veškeré náklady, neboť jen za těchto podmínek starosta Karel Jareš svolil s účastí městských hasičů na likvidaci požáru.

Staroměstský sbor dobrovolných hasičů pak nechává zveřejnit poděkování všem 17 zúčastněným sborům v časopise Hasičské rozhledy. Oheň způsobuje nejen velké škody na majetku, ale i dost velké výdaje z rozpočtu obce.

Za vedení rožmitálského stavitele Jana Koláře se Staroměstští vrhají do obnovy a za rekordně krátkou dobu kostel znovu otevírají. Za půl roku, 17. září 1933, se již koná slavnost vysvěcení kostela za obrovské účasti lidu.

Po požáru se uvažuje o tom, že se ruční dvouproudová stříkačka z roku 1927 prodá do Hoděmyšle a obec zakoupí novou stříkačku, tentokrát motorovou. U ohně byla totiž jasně vidět velká výhoda motorových stříkaček. Při jejich obsluze není zapotřebí tolik mužstva a navíc, jak se píše v obecní kronice, “nemusí se ke stříkačce honit k pumpování obecenstvo, které se sice ze zvědavosti k požáru jako na divadlo dostaví, ale s pomocí nechvátá“.

V roce 1937 hasiči zintenzivňují výcvik, do kterého se musí zapojit všichni občané, muži i ženy, aby uměli zacházet se stříkačkou a nářadím. Cvičí se nasazování plynových masek. Na základě nařízení okresního úřadu v Blatné kupuje obec šedesát příruček o leteckém nebezpečí a ochraně proti němu, olej a petrolej do orientačních lamp, 84 rukávních pásků a praporků a sešity pro velitele CPO. 24. dubna 1938 se v obci koná námětové poplachové cvičení.

Přípravy na eventuální válečné nebezpečí organizují především dobrovolní hasiči. Místním velitelem CPO je jmenován člen sboru Josef Jedlička z č.p. 99 a jeho zástupcem rovněž hasič Josef Homulka z č.p. 45. Oba jsou nevojáci, neboť všichni muži podléhající branné výchově, bybyli v případě mobilizace odvedeni z obce. Většinou se však nevěří, že k válce dojde, protože přeci máme smlouvy o vzájemné pomoci s Francií a Anglií.

***

 

1946 – 1967

V listopadu 1946, rok a půl po skončení války, se pět členů výboru, předseda Karel Červený, velitel Václav Hudeček, cvičitel František Kulovaný, pokladník Josef Mora a zbrojmistr Jan Svatoň, odhodlává k bezprecedentnímu kroku, který doposud vždy dělal jen obecní úřad. Pětice si totiž vypůjčuje v Okresní hospodářské záložně 50 000 Kčs na své společné riziko a zakupuje pro sbor dávno vysněnou motorovou stříkačku. Sbor bude dluh splácet z výtěžku tanečních zábav. Také se uskutečňuje sbírka po obci, která vynáší 12 000 Kčs. Ruční dvouproudovou stříkačku z roku 1927, kterou hasiči zamýšleli před válkou prodat do Hoděmyšle, prodávají nyní za 5 000 Kčs kováři Václavu Sýkorovi.

Jelikož však už dávno nestačí tahat stříkačku k požáru koňskou přípřeží, rozhodují se v roce 1948 hasiči Karel Červený, Jan Svatoň, František Matějka ml. a František Šourek, jenž dělá také předsedu Místního národního výboru (MNV), že si vypůjčí ze záložny dalších 75 000 Kčs, a zakoupí automobil za stejných podmínek splácení jako u stříkačky. V té době však ještě činí dluh na stříkačce 12 900 Kčs. Byla to tedy od těchto členů sboru velká oběť, protože samozřejmě mohli jen tušit, že se stříkačka i automobil z plesů doopravdy zaplatí. V roce 1958, tedy za deset let, je ale dluh beze zbytku vyrovnán.

Po válce se rozšiřuje členská základna sboru a novými členy se stávají především mladí lidé. V roce 1946 vstupuje do sboru devatenáctiletý Alois Jedlička, který jako jediný v historii starorožmitálského dobrovolnického sboru dostane na přelomu století za celoživotní neúnavnou práci nejvyšší hasičské vyznamenání Zasloužilý hasič a řád sv. Floriana.

V roce 1948 má sbor celkem 62 členů, z toho 46 činných a 16 zakládajících. Tento rok se hasiči účastní osmi kurzů, deseti cvičení a zasahují u lesního požáru.

Po osvobození se koná ve staroměstských hostincích řada tanečních zábav. Hasiči svůj bál pořádají každoročně v polovině ledna, protože další termíny si už rezervují Svaz československé mládeže, DTJ, strana lidová, sociálně demokratická strana, SDH ze Zalán, Kovostar, od roku 1947 také komunistická strana a počínaje rokem 1951 Jednotné zemědělské družstvo. Ze zábav se musí, stejně jako už ve třicátých letech, platit autorský poplatek za hudbu. Na jeho vývoji lze sledovat jak po válce vzrůstala inflace. V roce 1947 se platí 130 Kčs, roku 1949 už 330 Kčs, a roku 1950 dokonce 500 Kčs.

Po Únoru 1948 dochází v organizaci hasičských sborů ke změnám. Řízení hasičstva přebírá ministerstvo vnitra a v květnu 1950 je vydán zákon O ochraně před požáry a jinými živelnými pohromami, podle kterého je péče o požární ochranu přenesena na národní výbory. Jsou zřízena okresní velitelství požární ochrany.

V roce 1952 se název sboru mění na Místní hasičskou jednotu a ze starosty je opět předseda. Členové se stávají soudruhy. Ve staroměstském sboru si však do roku 1964 stále říkají bratře, až jim je to vytknuto.

V roce 1953 vzniká namísto dosavadního Svazu československých hasičů celostátní Československý svaz požární ochrany (ČSPO) jako jedna ze složek Národní fronty, a hasičům se začíná říkat požárníci. Název sboru se znovu mění, tentokrát na Místní požární jednotu. Zdravotní záležitosti přebírá základní organizace Československého červeného kříže.

1. dubna 1952 se na valné hromadě v hostinci U Vonášků stává předsedou jednoty Jan Svatoň, č.p. 6. Místopředsedy jsou zvoleni František Matějka ml., č.p. 51 a František Kulovaný, č.p. 118, který je zároveň velitelem. V roce 1953 přebírá funkci velitele František Matějka ml., neboť František Kulovaný je jmenován velitelem okrsku.

V říjnu 1962 je obec Starý Rožmitál sloučena s Rožmitálem pod Třemšínem. Hasičské jednoty si však v obou původních obcích uchovají samostatnost. Situace se však může změnit už za dva roky. Náčelník okresní inspekce Požární ochrany se vyjadřuje v tom smyslu, že jednota ve Starém Rožmitále už nebude dále vybavována, a že je sborem na dožití. Podporovány prý budou jen jednoty ve městě, v Březnici a Příbrami. Tato informace vzbuzuje v obci vlnu nevole a výbor žádá okresní výbor ČSPO o vysvětlení. Výroční členská schůze 19. prosince 1964 v Hotelu se odvíjí ve vzrušené atmosféře: „Obcemi jsme sice spojeni, ale požárními jednotkami nikdy“, zaznívá na schůzi pod dojmem chystaného zrušení sboru či jeho vtělení do sboru města. Přitom každý ví, že lze samozřejmě i nadále dobře spolupracovat, čehož je dokladem ještě v témže roce společná likvidace požáru střechy Kovostaru.

Do staroměstské jednoty se hlásí i bez náboru stále noví, především mladí členové, a téměř po celou dobu existence má více členů než hasičský sbor ve městě. V roce 1957 má jednotka Starý Rožmitál 35 členů, v roce 1963 již 52 a o šest let později sedmdesát.

Situaci přijíždí do obce uklidňovat zástupce okresního výboru ČSPO, který je součástí Okresního národního výboru (ONV) v Příbrami, a slibuje, že se jednota rušit nebude. Naopak podle hospodárnosti a činnosti bude dostávat příděl z rozpočtu MNV.

***

 

1968 – 1980

Na 7. září 1968 je na Slávii svolána mimořádná členská schůze požární jednoty. Je necelé tři týdny po invazi vojsk Varšavské smlouvy. Na programu je jediný bod, a to projednání pouťové zábavy ohlášené na 14. září. Mezi požárníky panuje obava z konfliktu mezi pořadatelskou službou a sovětskými vojáky. Adolf Kulovaný z č.p. 74 vysvětluje, že vojska jsou internována do středisek, ze kterých nesmějí vycházet. Je tedy pro konání zábavy. Naopak pokladník Josef Mora tvrdí, že se vojáci i přes zákaz potulují po kraji. Je tedy hlasováno. Tři hlasy jsou pro zábavu, osm proti. Zábava nebude, hudba je zrušena.

Ve vzrušené atmosféře se koná i slavnostní členská schůze 27. října k 50. výročí založení Československa. Jednota dostává čestné uznání ústředního výboru ČSPO, ale k největšímu dojetí v sále dochází, když na konci schůze děti pod vedením učitelky Růženy Kalové zazpívají píseň Čechy krásné, Čechy mé.

Dnem 1. ledna 1969 by se mělo celostátně změnit pojmenování nejnižší organizační složky požární jednota na požární sbor a požárníci by se měli opět oslovovat bratře. Staroměstským to na jejich výroční schůzi 15. 12. 1968 alespoň oznamuje zástupce z okresu. Místo sborů však nakonec vznikají základní organizace (ZO) Svazu požární ochrany (SPO) a bratra opět nahrazuje soudruh.

Výroční členské schůze jsou hojně navštěvovány hosty. Bývají přítomni zástupci LSD Jednota, která provozuje hostinec a později kulturní dům, největšího zaměstnavatele v obci Kovostaru, státního statku, základní organizace červeného kříže, a především předsedové místního národního výboru. Nejdříve Jan Štok, který dělal do roku 1962 tajemníka MNV ještě tehdy samostatného Starého Rožmitálu, a poté Jiří Plachý. Ten na schůzích vystupuje ve dvojí roli: jako předseda požární organizace a od roku 1972 i jako předseda MěstNV.

K 1. lednu 1970 je na příbramském okrese 242 základních organizací sdružených do 31 okrsků s celkovým počtem 9 747 členů. Staroměstský sbor je stále příslušný do 9. okrsku. Do okresního výboru v Příbrami je v roce 1972 zvolen Josef Mora. V roce 1977 předává Jiří Plachý funkci předsedy základní požární organizace Josefu Hrdinovi, který ji zastává až do roku 1986 a poté znovu v letech 1992 až 1996.

V roce 1978 umírá od roku 1919 aktivní člen hasičského sboru Karel Matějka, povoláním krejčí z č.p. 64. Obětavý divadelní ochotník a organizátor kulturního života v obci byl čestným a oblíbeným občanem.

Celá sedmdesátá a osmdesátá léta jsou u starorožmitálských požárníků ve znamení intenzivní brigádnické činnosti a organizování společenského života ve vsi.

Zdaleka největší akcí je přístavba a přestavba hostince Jednoty na kulturní dům s velkým sálem. V sobotu 29. srpna 1971 pořádají ještě požárníci v hostinci pouťovou zábavu, druhý den ráno se už objekt bourá. Za rok, 14. října 1972, je nový kulturní dům slavnostně otevřen zaveliké účasti občanů z celého města. Všichni, kteří se o tuto stavbu v akci Z zasloužili, přebírají toho dne vyznamenání, mezi nimi i mnoho požárníků. Na stavbě v hodnotě 1 704 000 Kčs odpracovali občané ze Starého Rožmitálu 5 300 brigádnických hodin zdarma. Staroměstskému požárnímu sboru je národním výborem povoleno bezplatné využívání kulturního domu dvakrát ročně na dobu deseti let, které je v roce 1987 až do restituce dále prodlouženo.

V noci z 21. na 22. července 1980 postihuje celou povltavskou oblast velmi silná bouře s mimořádně prudkou průtrží mračen. Ve StarémRožmitále způsobuje bouřka velkou povodeň a rozsáhlé záplavy. Voda se přelévá přes most a jsou zatopeny domy v Luhu, nábřeží, alej, házenkářské hřiště i Železná ulice. Hasiči odstraňují nahromaděnou hranici dřeva u mostu, kterou voda sebrala v Ruslandu, a pomáhají kde se dá. Procházejí Cvokařskou ulici, alej i nábřeží a evakuují obyvatele do bezpečí. Po povodni žádají občané zrušení náhradní požární nádrže na potoce před domem č.p. 9 a přehrady za zahradou domu č.p. 111, které údajně vedle protržení Farského rybníka nejvíce přispěly ke katastrofě.

Staroměstští pamětníci tvrdí, že si tak velkou vodu nepamatují. Ani nemohou. Poslední velká katastrofální povodeň byla totiž v roce 1895. To však netuší, co přijde za dvacet dva let.

***

 

1981 – 1990

Mezitím si ale příroda nedává pokoj ani v roce 1981. Téměř na den přesně, 20. července, se opět rozvodňuje Vlčava a domy v Luhu jsou znovu ve vodě. Tentokrát nezpůsobuje povodeň bouřka, ale třídenní vytrvalý déšť a prasklá hráz rybníka v Hutích. Občané už jsou rozhořčeni a požadují odstranění betonového jezu Státního rybářství při ústí potoka do Podzámeckého rybníka postaveného v roce 1967, jenž stojí valící se vodě v cestě. Jez byl nakonec zrušen až v roce 1992. Sami požárníci, sice neradi, ruší obě požární nádrže na potoce, a tak v případě požáru je v obci k dispozici pouze nádrž u splavu, jež má ale jen malý přítok vody.

Požárníky však hlavně zaměstnávají opět požáry. V březnu 1983 zasahují při hašení rozsáhlého požáru v objektu výrobního družstva Kovo ve Věšíně, při němž uhoří jeden člověk. Popelem lehne lakovna i expedice. Vzniká škoda 1,5 milionu Kčs. Rok nato v květnu podávají Staroměstští vodu z Roželova při hašení lesního požáru U Dědka. Na zdolání požáru se podílejí společně s dalšími osmi sbory. O čtyři měsíce později likvidují vznikající požár od zazděného trámu v komíně v domě č.p. 112 ve Starém Rožmitále. V roce 1986 opět v březnu a opět veVěšíně zuří velký noční požár. Vyhoří převážná část pily včetně budovy, kde jsou katry.

V osmdesátých letech kromě tradičních preventivní prohlídek, se požárníci soustřeďují na protipožární kontroly chalupářů v obci i chatařů a pionýrského tábora u Sobenského rybníka.

Staroměstští požárníci plní úkoly a brigády stejně jako tomu bylo v minulých letech. Pár nových skutečností však přibývá. V roce 1981 přebírají svěřený materiál a techniku do socialistické péče. O rok později dochází k reorganizaci a 9. okrsek je zrušen a nahrazen Městským výborem Svazu požární ochrany (MVSPO) se sídlem v Rožmitále pod Třemšínem. Namísto dosavadních patnácti bude mít 16 základních organizací z přidružených a okolních obcí. Za starorožmitálskou ZO jsou do městského výboru zvoleni Marcela Minaříková a František Matějka. Roku 1985 je zvolen novým velitelem MVSPO František Veselý ze staroměstské organizace. V roce 1985 končí s funkcí hospodáře neboli pokladníka pětasedmdesátiletý Josef Mora, který ji zastával neuvěřitelných 40 let.

Na výroční schůzi na konci roku 1986 je zvolen předsedou požární jednoty Jiří Homulka, který tuto funkci vykonává až do roku 1991.

V evidenci členů a v matrice nachází Adolf Kulovaný, který dělá od roku 1978 až do své náhlé smrti v roce 1983 jednatele, určité nesrovnalosti a chyby. Čím je to způsobeno? Odpověď je zcela jednoduchá. Ve Starém Rožmitále má mnoho občanů stejná příjmení a mnohdy u nich i křestní jména, a zapomene-li se jednou uvést ke jménu třeba číslo domu nebo datum narození, je malér na světě. Tato publikace obsahuje seznam všech dosavadních členů sboru od jeho založení v roce 1891. Blažků a Homulků je zde sedm, Šourků osm, Květoňů a Morů devět, Trčků deset, Kalů dvanáct a Kulovaných a Sýkorů dokonce po třinácti.

Starorožmitálské požární družstvo je určeno jako výjezdové. Většina aktivních požárníků totiž bydlí a pracuje nedaleko hasičské zbrojnice, takže není problém po vyhlášení poplachu dát dohromady nejméně čtyři lidi, a ihned vyjet k požáru.

Podle potřeby se konají námětová cvičení na objekty provozovny Kova Věšín ve Starém Rožmitále. Při jednom takovém cvičení v roce 1986 odmítá vrátný zapnout poplachovou sirénu, protože ani neví, že to má v případě požáru dělat. Tato epizoda ilustruje postupný úpadek zájmu o činnost v základních organizacích, což je potvrzeno na konferenci městského výboru svazu v Zalánech už o rok dříve, kdy k výjezdům určený sbor ani nereaguje na poplach. Na jaře 1989 na jiné konferenci v Nepomuku někdo dokonce řečníkovi ukradne politickou zprávu.

***

 

1991 – 2011

V březnu 1991 dochází k poslední organizační změně, která se bezprostředně dotýká i staroměstského hasičského sboru. Ruší serožmitálský Městský výbor Svazu požární ochrany a znovu se zavádí 9. okrsek Rožmitálsko.

Sobota 14. září 1991 patří oslavám 100 let trvání hasičského sboru ve Starém Rožmitále. V kulturním domě se koná slavnostní schůze a řada hasičů přijímá medaile za příkladnou práci či za věrnost a Alois Jedlička za mimořádné zásluhy. Sál je slavnostně vyzdoben, jsou zde vyvěšeny fotografie, vystaveny helmy, staré hasičské uniformy, výzbroj, brožury a knihy. Venku se předvádí technika včetně stříkačky z památného roku 1891, která si v listopadu za honorář zahraje v inscenaci Československé televize. Pochoduje se obcí, drží se čestná stráž u pomníku padlých, celé odpoledne i večer vyhrává hudba, na plácku probíhají ukázky zručnosti mužů, žen i dětí.

15. února 1992 se koná v restauraci U Petráňů, dříve nazývané kulturní dům, hasičský ples, který byl už několik dní předem vyprodán. Hrají na něm dvě hudby, z nichž jedna jsou celostátně známí Rangers neboli Plavci. Ples natáčí Československá televize a reportáž je vysílána druhý den ve zprávách. Příspěvky od sponzorů významně posílí hasičskou pokladnu. Po plesu následuje 3. března tradiční masopustní slavnost, kterou pořádají hasiči společně s házenkáři. V průvodu se vydávají i do města před radnici.

Na konci roku 1992 se nemohou majitelé zrestituovaného kulturního domu dohodnout, a tak se restaurace U Petráňů i s tanečním sálem zavírá. Hasiči, jež odpracovali tisíce hodin zdarma na přestavbách a rozšíření objektu v roce 1972 i 1989, se nemají kde scházet ani kde pořádat plesy.

Na pomoc přicházejí házenkáři, kteří hasičům půjčují pro pořádání schůzí klubovnu u hřiště. Hasiči ji vybílí, zasklí a zamřížují okna, ušijí záclony a nakoupí nádobí a ubrusy. Odpracují zde spoustu hodin. 25. listopadu 1994 se v nově upravené klubovně koná první výborová schůze. O dva roky později hasiči ještě klubovnu vybavují ze svých domácností, zakupují starší sporák, chladničku a televizi. Dávají tím základ pro vznik „boudy“, náhradního hostince, kde se schází celá obec.

V roce 2000 se staroměstští hasiči v dobových uniformách pochlubí historickou stříkačkou z roku 1891 při oslavách 100 let založení hasičského sboru v Rožmitále pod Třemšínem. Tentýž rok společně s dalšími šesti hasičskými jednotkami se podílejí na rožmitálském koupališti na vodní fontáně.

Restaurace U Petráňů je chvíli otevřena, na delší dobu zase zavřena. A tak to jde dokola. Plesy se občas podaří udělat, ale jinak je hostinec uzamčen.

V roce 2006 se Staroměstští stávají záložním sborem jednotky JPO-II 20) v Rožmitále pod Třemšínem. Město sboru kupuje hadice,savice, uniformy, zásahové oděvy a okopy, sbor ze svých prostředků nechává za 64 000 Kč opravit stříkačku.

Staroměstští hasiči se pravidelně účastní soutěží o Erb města Rožmitálu a okrskových soutěží ve Věšíně, Bezděkově či na Zalánech. Na okrskové soutěži v Bukové v roce 1995 jsou muži šestí, o rok později ve Vševilech devátí, další rok ve městě opět devátí a v Hoděmyšli třináctí.

V roce 2003 se dává dohromady družstvo mladých hasičů. Po důkladných trénincích na nově vybudované stometrové dráze na pozemku v Luhu u potoka, který hasičům pronajímá obec, začínají dosahovat vynikajících výsledků. Ještě v tomto roce se zapojují do soutěže Brdská liga a při prvním závodě v Zalužanech se z 26 družstev umisťují na čtrnáctém místě. V roce 2005 se už zúčastní 19 závodů a přivážejí tři poháry. Naprázdno nevycházejí ani o rok později, kdy závodí na 18 soutěžích. V roce 2006 kupuje sbor z prostředků získaných brigádami a z peněz od sponzorů novou stříkačku právě pro soutěže a procvičování výjezdního družstva. O rok později se mladí hasiči účastní 20 závodů a získané poháry utěšeně přibývají.

V roce 2003 umírá Alois Jedlička, nositel nejvyššího hasičského vyznamenání řádu sv. Floriana. Mladí požárníci navrhují pořádat na jeho památku soutěž v požárním sportu. A tak počínaje rokem 2004 vždy v polovině července se na dráze v Luhu pořádá memoriál Aloise Jedličky, na kterém se každoročně na předním místě umisťují domácí závodníci.

Starorožmitálští dobrovolní hasiči ale nejen soutěží. Zachraňují především lidské životy a majetek. V roce 1992 likvidují požár automobilu u Nového rybníka, o rok později

28. dubna hasí požár lesa u Bukové. V roce 1995 zasahují ve městě, v červenci roku 1997 nadvakrát při požáru salaše u kasáren. Rok nato vyjíždí sbor k pěti požárům, v roce 2001 dvakrát hasí pilu u nádraží, v březnu 2008 vyráží s Avií k požáru skladu sena ve Voltuši.

11. srpna 2002 večer začíná vytrvale pršet. Spadne 32,8 litrů srážek na metr čtvereční a vše je dovršeno o den později, kdy celodenní vydatný déšť přináší na každý metr dalších 89 litrů vody. Prší až do rána 13. srpna. Lesy, louky a pole nad Starým Rožmitálem nestačí příval vody pojmout, a když o půlnoci povolí hráz Farského rybníka, je zkáza neodvratná.

Domy v Luhu, v Ruslandu a na aleji jsou zatopeny, v mnohých se voda dostává dovnitř. Záchranné práce trvají od desáté hodiny dopoledne 12. srpna do čtvrté hodiny ranní 13. srpna. Při povodni naplní hasiči s vojáky přes 600 pytlů s pískem, ale ani tato hráz nezabrání rozlití Vlčavy. Vojáci projíždějí celou noc Starý Rožmitál s nákladní Tatrou 815, rozvážejí pytle s pískem a evakuují občany do bezpečí. Naštěstí nikdo nepřichází o život, stane se jen jeden úraz elektrickým proudem při čerpání vody ze zatopeného rodinného domu. Automobil staroměstských hasičů nasává vodu a je poškozen.

*****

 

Věřte – nevěřte

V březnu 1983 zuří obrovský požár v objektu výrobního družstva Kovo ve Věšíně. Na místo se sjíždějí požární jednotky ze širokého okolí. Pro velký žár se však hasiči nemohou dostat tak blízko k plamenům, aby mohli použít stříkačky. Najednou mezi nimi projede skříňová Tatra 805 se starorožmitálskými dobrovolnými hasiči. Ti ve vražedném žáru vyskáčí ven, postříkají se vodou a začnou hasit. O týden později jsou na MNV v Rožmitále vyznamenáni za hrdinství. Při přebírání peněžní odměny se jich předseda národního výboru ptá, co s penězi udělají. Staroměstští hasiči se usmějí: "Nejdřív necháme opravit brzdy."

***

 

Pod Smrčíčkem směrem na Rožmitál stopuje před půlnocí muž. Zuří bouřka, leje jako z konve, psa by do té sloty nevyhnal. Najednou v dálce vidí reflektory auta, které se k němu, strašidelně pomaloučku, blíží. Po chvíli rozeznává hasičskou avii. Je mu to divné, ale přece jen, auto je auto, takže když u něj zastaví, naskočí si. Chce řidiči poděkovat, ale najednou vidí, že za volantem nikdo nesedí! Strašně se vyděsí, ale než stačí nějak zareagovat,
auto se dává zase pomaloučku do pohybu. Muž sedí jak zařezaný, vyděšen k smrti,
nemůže se strachy pohnout. Nakonec se vzpamatuje, otevře dveře, vyskočí a utíká pryč. Pořád se ohlíží, bojí se, že auto zrychlí a přejede ho. Zastaví se až u Petráňovo hospody pod kostelem a zapadne dovnitř. Objedná si dvojitou vodku a štamgastům v lokále tu historku vypráví. Všichni jsou z toho vedle, litují ho a obdivují.

Asi za půl hodiny se otevřou dveře, vejdou dva totálně zničení a promoklí hasiči ze starorožmitálského sboru, poručí si grog a rozhlížejí se kolem. V tom jeden povídá druhému: "Hele, Franto, že je to ten kretén, co si naskočil, když jsme tlačili!"

***

 

Staroměstští hasiči si chtěli začátkem šedesátých let po vzoru Příbramáků založit vlastní dechovku. Harmonikáře už měli a ostatní hasiči se jistě rádi naučí na něco hrát. A kdyby nechtěli, tak Černíci by jistě v nejhorším vypomohli. Na první zkoušce kapely se Karel Matějka, který ve sboru zastával funkci kulturního referenta, ptá hudby milovného hasiče: "Jestlipak víš, jak se liší housle od klavíru?"

"Klavír déle hoří."

***

 

Až do roku 1948 se museli k ruční stříkačce zapřahat koně. „Zapůjčit koně do stroje by mohl sbor pomoci bližnému“ bylo povinnosti každého staroměstského sedláka, který byl členem sboru. 8. května 1938, když vypukl požár v Hutích, se však stalo něco, co celýstarorožmitálský sbor rozhodilo. Jeden sedlák odmítl koně zapůjčit s odůvodněním, že je má mladé, a že by stejně s nimi nemohl nikdo jet. Ostatní hasiči však namítali, že koně jsou staré dost a vozku, když táhli stříkačku, viděli cestou.

Bratry hasiče to rozmrzelo tak, že byla hned druhý den svolána mimořádná valná hromada, na které postupně Václav Hudeček, František Kulovaný i Karel Matějka položili legitimace sboru na stůl. A přidali se i ostatní. Neřízená hádka se stočila i na celkovou situaci ve StarémRožmitále. Občané prý po straně říkají, že sbor je pro obec železná kráva, že se pořád jen dává hasičům a nic z toho a tak dále. A že hasiči nesklidí jedinou pochvalu, jen samý posměvek, i když svoji práci dělají dobrovolně. Schůze nebyla ukončena, ale ve zlém rozejita. Nevedla by k žádnému konci, i kdyby do rána trvala.

Za dva týdny horké hlavy vychladly, a tak předseda sboru Karel Červený svolává novou schůzi, aby se dal sbor znovu dohromady a „vedl se zase dál v takovém bratrstvu jako se vedl dříve“. Velitel si bere zpátky funkci velitele, jednatel, pokladník, zbrojmistr, všichni se navrací ke své práci. A od potrestání sedláka se upustilo, neboť byl dost potrestán tím, co se o něm rozneslo po vsi.

***

 

V září 1975 besedují v kulturním domě ve Starém Rožmitále sovětští požárníci, kteří jsou v obci na družební návštěvě. Jednoho z nich se staroměstští hasiči u skleničky vodky ptají: "Je to pravda, že vy tam máte až 60° mrazy?"
"To je blbost, máme tam tak - 24°C, vloni byl největší mráz, a to bylo -26°C."
"Ale vždyť v televizních novinách pořád ukazují ty zasněžené stromy..."
"Jo vy myslíte venku!"

***

 

Nikdo nevěděl, jak se to mohlo stát, ale skutečností je, že v srpnu roku 1966 se prostě ztratil klíč od požární zbrojnice. Předseda sboru nechává tedy udělat tři nové klíče, přičemž jedny budou z rozhodnutí výboru uloženy u zbrojmistra Františka Trčky v č.p. 27, levé okno u dveří. Nebude-li majitel doma, je nutné okno rozbít a klíče vyzvednout. Tak bylo na schůzi domluveno a skutečně klíče za levým oknem u dveří ležely. V listopadu za mrazivého počasí je písknut poplach. Hasiči běží vyzvednout od zbrojnice klíče. Nikdo však u Trčků není doma, pouze chalupu hlídá nebezpečně vyhlížející a zuby cenící rafan. Jakmile se hasič přiblíží k oknu, pes neváhá a zaútočí. Na schůzi výboru o pár dní později se znovu řeší kam s klíči. A v zápise se objevuje zdůvodnění: Špatný přístup ke klíčům ohledně zlého psa soudruha Trčky.

***

 

V roce 2002 se přehnala Starým Rožmitálem, tak jako většinou Čech, velká povodeň. Dobrovolní hasiči spolu s policií a vojáky, kteří tehdy ještě měli v Rožmitále posádku, evakuují nejvíce ohrožené občany do bezpečí do města. Jedna stará, velmi pobožná žena, však tvrdošíjně odmítá opustit svůj domek. Když voda zaplavuje podlahu v kuchyni, vstoupí dovnitř policista a povídá: „Teta, pojďte se mnou, odvezu Vás do bezpečí.“
„Děkuji Ti synu, odvětí paní, „ale zůstanu. Mě ochrání Bůh.“
Když už je vody v kuchyni tolik, že stařenka musí vylézt na schody co vedou na půdu, jede kolem požární loďka a hasič povídá: „Teta, pojeďte se mnou, odvezu Vás do bezpečí.“
„Děkuji Ti synu, ale zůstanu. Mě ochrání Bůh.“, zní opět odpověď.
Když už je vody tolik, že paní musí vylézt ke komínu, letí kolem armádní vrtulník a z ampliónu se ozve: „Připevněte si kolem těla ten popruh a my Vás odneseme do bezpečí.“
A stará paní křičí: „Zůstanu. Mě zachrání Bůh.“
Helikoptéra tedy odletí a teta se utopí. Když přijde k Bohu, vyčítavě se ho ptá, proč ji nezachránil, a ten jí odpovídá: „A co jsem měl udělat víc? Poslal jsem Ti tam policisty, hasiče i vojsko!!!“

***

 

V hostinci Hotel v Luhu sedí ve třicátých letech u piva dva vykutálení sedláci a šeptají si, aby je vedle sedící Václav Hudeček a další staroměstští hasiči neslyšeli. „Uzavřel jsem kamaráde dvě super pojistky, jednu proti ohni a druhou proti krupobití“, povídá první. Druhý se zamyslí a po chvíli dodá: „No, to je rozumné. Ten oheň to by šlo, ale jak uděláš to krupobití?“

***

 

26. listopadu 1981 se vrací členská schůze ke schůzi, která se konala v červenci, a na které si velitel sboru stěžoval na mladého řidiče požární avie. A že s ním prý jezdit nebude, protože jezdí nezodpovědně a nerozvážně. A tak schůze rozhodla, že se auto mladíkovi odebere. Teď v listopadu však předseda Josef Hrdina souhlasí, aby mladý hasič mohl s autem zase jezdit, protože se poučil a omluvil. A vůbec, stejně je řidičů nedostatek. V tu chvíli vypukla v sále kulturního domu taková vřava, až si František Matějka, který je ve sboru od roku 1933, neodpustil poznamenat, že takovou schůzi ještě neviděl a nezažil. Schůzi, kde zapisovatel pro samý řev a křik nemůže nic zapsat a předseda nic odpovědět.

***

 

Jedno odpoledne kulatého roku 1900 sedí dva sedláci před hospodou Na Letné, když jeden povídá: „Kouří tví koně?“

„Ne, proč?“ zní odpověď.

„Tak to ti hoří maštal.“

***

 

.....a mnoho dalších historek a faktů z historie SDH Starý Rožmitál najdete v knize. Neváhejte, a už si na ní spořte pár korunek!

 

 

Kontakt

Cvokařské muzeum Alej Johanky z Rožmitálu 74
262 42 Rožmitál pod Třemšínem
jindrich.jirasek@email.cz