K zámku nejsou netečné ani děti

V rámci oslav 150. výročí narození spisovatele R. R. Hofmeistera uspořádala rožmitálská základní škola společně s Podbrdským muzeem před prázdninami literární soutěž na téma Můj Rožmitál. Děti měly svěřit papíru, co si o svém městě myslí a jak se jim tady žije.

Vesměs se o Rožmitále vyjadřovaly celkově kladně, řekli bychom: moc hezky. Avšak psaly – viděno dětskýma očima – i o nešvarech. A jaký byl ten největší? Rožmitálský zámek! Domníváme se, že mnohé dospělé teď překvapí, že ani devítilé děti nejsou k zámku netečné a svým způsobem by rády přispěly k jeho obnově. Třeba kouzelným prstenem Arabely…

Takhle by si to přála devítiletá Tereza. Napsala: „Naše malé město má i zámek. O zámek se ale nikdo nestará, a tak se pomalu rozpadá. Škoda, že nejsme v pohádce. Kdyby existoval kouzelný prsten princezny Arabely, jen by se s ním otočilo a zámek by byl opravený. Ten ale není a tak bude muset náš smutný starý zámek čekat, dokud se nenajde nějaký bohatý zámecký pán, který by ho opravil. A to bych mu moc přála.“

Podobně by chtěla čarovat i devítiletá Míša: „Ráda se dívám na krásný zámek, jen je velká škoda, že není opravený. Kdybych byla kouzelnice, určitě bych použila své kouzlo a zámek by byl přenádherný. Když se procházím po rožmitálské aleji, představuji si, že jsem královna Johanka a celé město mi leží u nohou…“

To desetiletý Tomáš, který rád rybaří, sice žádné řešení nenabídl, zato si povzdechl: „Kdyby za mnou přijel kamarád z jiného města, určitě bych ho vzal na výlet do okolí všech rybníků, kam chodím chytat ryby. V okolí Rožmitálu jich je hodně. Největší z nich je Podzámecký rybník, kolem kterého vede Alej Johanky z Rožmitále a je tam moc krásně, chodím tam často s rodiči na procházku. Chytat se tam ale nesmí. Potom je tady Kuchyňka, tam už se chytat také nesmí. Od obou rybníků je krásný výhled na zámek. Nikdy jsem v zámku nebyl, ale chtěl bych se tam podívat.“
Dvanáctiletá Viktorie pojala svoji literární práci jako dopis spisovateli Hofmeisterovi: „Viděla jsem Váš rodinný dům, který mě moc zaujal. Prohlížela jsem si také Vaše knihy. Proto bych Vám, pane Hofmeistře, chtěla říct, co se ve Vašem rodném městě, změnilo. Zámek, který býval kdysi velkou chloubou města a okolí, dnes je ve „zhrouceném stavu“ ve vlastnictví pana Marshalla s bydlištěm v USA sice dominantou města, ale zároveň jeho velkou ostudou. Do zámku se nesmí chodit, a jelikož se zámek pomalu rozpadá, bylo by lépe do jeho blízkosti nevstupovat vůbec!!!“

Ukázka jedné z prací ze třetí třídy