Církevní restituce začaly v Rožmitále dřív

20.03.2014 11:01

20. 3. 2014      Český rozhlas Plus  pořad Zaostřeno

Připravil Ľubomír Smatana

Redaktor: „V Rožmitále pod Třemšínem už patnáct let chátrá skvostný středověký zámek, kam od sedmnáctého století jezdil na letní sídlo arcibiskup pražský. Ve městě jsou z toho všichni nešťastní a vinu shazují na církev. Ta totiž dostala zámek od obce darem, ovšem velmi rychle ho prodala americkému podnikateli. Ten ale po počátečním nadšení a první investici zmizel jako pára nad hrncem a zámek nechává chátrat. Starosta na příkladu rozpadající se dominanty Rožmitálu soudí, jak dopadnou církevní restituce. Téma pro dnešní pořad Zaostřeno na Českém rozhlase Plus, kterým vás provází Ľubomír Smatana.“

Hudební předěl.

Hlasy: „Jo, to je tedy velký (otevírání plechových dveří), já myslel, že už bydlíte na Chmelnici, ještě ne? To bych byl rád, protože ten stav tady je (nesrozumitelné) špatnej, no. To půjde opravdu do kytek brzo.“

Redaktor: „My teď stojíme na nádvoří zámku, dvůr má takový polokruhovitý charakter, opadané zdivo, vyčuhují ze všeho kameny, okna jsou rozbitá a asi hlavní problém je střecha, která před dvaceti lety byla nová a brzy spadne. Vy tady, pane Juřico, jste jako správce. Co říká majitel, když s ním občas mluvíte, jestli se s ním vůbec dokážete nějak dohodnout?“

Pan Juřica: „S majitelem bohužel už tak rok a půl nejsem absolutně v kontaktu, na e-maily mně nikdo neodpovídá, telefony...  bohužel se vůbec nemůžu dovolat nikomu, takže...“

Redaktor: „A to jste správce?“

Pan Juřica: „To jsem správce. Ano. Je to smutné, ale je to tak. Oni mají nějaké aktivity v zahraničí, asi někde v Africe podle mne, ale to vůbec nevím jak to je.“

Redaktor: „Takže vy jste člověk, kterému to tady padá na hlavu.“

Pan Juřica: „Dá se to tak říct. Samozřejmě město by asi mělo nějaký zájem s tím něco dělat, ale sami vidí, že ta komunikace je fakt špatná. Já tady nemám vlastně žádné rozhodovací právo, nemám vůbec nic.“

Redaktor: „Tajemník městského úřadu Ivan Havel se pokoušel několikrát s majitelem nějaké jednání vynutit, ale nikdy to nikam nevedlo. Proč mu třeba neudělíte pokutu?“

Ivan Havel: „Udělit pokutu... My jsme mu nařídili nějaké zabezpečovací práce na objektech, které sousedí s veřejným prostranstvím. Odvolávali se nám tak dlouho do našeho rozhodnutí až vlastně ta stavba spadla, čili to rozhodnutí vlastně pozbylo významu.“

Redaktor: „To se jedná o stodolu...“

Ivan Havel: „To se jedná o stodolu. A co se týče samotné stavby, tak vlastně to, co padá z té stavby, tak padá na pozemek, který je ve vlastnictví, takže tady my nemůžeme. Tady by spíš měli činit památkáři. Na tom objektu se opravdu od doby, kdy to převzalo do vlastnictví pražské arcibiskupství, tak se tady toho moc neudělalo.“

Redaktor: „Lépe řečeno vůbec nic.“

Ivan Havel: „Na samotném historickém objektu zámku se neudělalo nic.“

Hlas: „Já tady dělám velitele hasičů. Tady třeba nedávno spadly ty dílny, my jsme to tady prohledávali, protože si tam chodily děti hrát a do teďka vlastně se nikdo o to nestará, co s tím bude.“

Redaktor: „František Polák, velitel dobrovolných hasičů.“

František Polák: „Ano. Tam by byly krásné výstavní síně, tam by se dalo leccos dělat. My, Rožmitálští, jsme z toho špatní. Třeba když to porovnám s Březnicí, tam jsou různé výstavy a akce, tady se nedá dělat nic, protože je to soukromé, tady se opravdu nedá nic dělat. Je to škoda.“

Redaktor: „Od té doby co se Rožmitál pod Třemšínem zbavil zámku a daroval ho církvi, nemá na něj žádný vliv. Arcibiskupství pražské totiž prodalo zámek společnosti Trinity Coop, jejímž jediným majitelem je americký občan Roderick Marshall. Jenže toho majetek v Rožmitále příliš nezajímá a věnuje se svým obchodům ve Rwandě. Zámek ale je chráněná kulturní památka, a tak by měli konat památkáři. Oni by měli majitele přinutit k péči třeba i vysokými pokutami. Šéfka odboru památkové péče v Příbrami Božena Španihelová:“

Božena Španihelová: „On je povinen se postarat o památku, ale nikdo ho nemůže k tomu donutit, že? Donutíme ho, když mu dáme pokutu, pokud ji zaplatí, ale v dnešní době je to tak, že pokutu dostane a zaplatí ji až za pět let nebo ji nezaplatí vůbec. Já jsem zastáncem toho, že pokud se tedy s lidmi dá něco domluvit, tak je lepší ty peníze věnovat na opravu.“  

Redaktor: „V případě ale téhle firmy žádná komunikace neproběhla...“

Božena Španihelová: „To bylo akorát s tím panem Havlasem, co zastupoval, ten tu několikrát byl. Když jsem napsala dopis, nějaký výhružný, tak přišel s nějakou studií, ukazoval, co tam všechno bude, jak to tam budou předělávat a měl prostě plnou hlavu nápadů a slíbil, že přijde, přinese žádost o vyjádření a už se neozval. Nebral telefony, neodpovídal na e-maily, prostě nekomunikoval. Vůbec.“

Redaktor: „Božena Španihelová sice pokuty dává nerada, nakonec ale vyměřila 50 000 korun, jenže Marshallova firma svou nečinností dokázala spor natahovat a pokutu zaplatila teprve po pěti letech. Nepružnost státní správy a nedokonalost zákonů se tu ukazuje v celé nahotě. Český rozhlas se pokusil několikrát kontaktovat současnou jednatelku společnosti Trinity Coop Zuzanu Mruškovičovou. Bezvýsledně.“

Zvuk telefonu: „Volaný účastník není dostupný. Prosím, zavolejte později.“

Redaktor: „Zámek tedy chátrá dál. Majitel Roderick Marshall dál těží cín ve Rwandě a v Česku se vyskytuje zcela výjimečně. Proč se tedy tento člověk vůbec stal majitelem, když ho nějaká malá vesnice uprostřed Evropy vůbec nezajímá? Pro odpověď je třeba se vrátit o patnáct let zpátky, kdy zastupitelé Rožmitálu darovali zámek Arcibiskupství pražskému. Dneska by to současný starosta a zároveň nezávislý poslanec v parlamentu v barvách KSČM Josef Vondrášek už neudělal.“

Josef Vondrášek: „Určitě ne, po těch zkušenostech určitě ne. A navíc mě překvapuje, když v oblasti Rožmitála církev získá nyní obrovské majetky, lesní pozemky, takže se tohoto sídla zbavila, to byl zámek, který vždycky sloužil napůl jako oddychové místo arcibiskupů a napůl pro úředníky, kteří tady spravovali majetky.“

Redaktor: „Jenže Arcibiskupství pražské zámek nepotřebuje a nepotřebovalo. Nemá ani nemělo pro něj žádné využití a hospodaření považuje za absurdní ekonomický projekt. Z dostupné korespondence mezi obcí a církví vyplývá, že Arcibiskupství pražské zámek nechtělo a převzalo si ho pouze za podmínky, že majetek převede na třetí osobu. Vedoucí správy majetku Arcibiskupství pražského Karel Štícha:“

Karel Štícha: „Já si myslím, že tu špatnou pověst máme nezaslouženě, protože to byla obec, která nám zámek vnucovala, obec měla zájem se ho vzdát a souhlasila s tím, že zámek bude převeden na soukromý subjekt. Od toho jsou doklady a my jsme pouze vyslyšeli přání obce a přijali jsme zámek.“   

Redaktor: „Je to sice paradoxní, ale ani obec ani církev ani Roderick Marshall na zámku nevydělali ani korunu. Americký podnikatel do něj investoval kolem šesti milionů korun, přitom efekt návratu je nulový. Domácí ztratili jakoukoli kontrolu nad nemovitostí, která hyzdí město. A Arcibiskupství pražské? To se nemůže zbavit špatné pověsti, která se na něj kvůli zámku za ta léta nalepila.“

Hudební předěl.

Redaktor: „Církevní restituce jsou velké téma a chátrající zámek v Rožmitále pod Třemšínem může sloužit jako zajímavý modelový příklad. Všichni si na něm vylámali zuby, ale protože padání střechy a krovů na chráněné kulturní památce je mediálně zajímavé, jistě o něm ještě uslyšíme. Proto jsem požádal o podrobnosti vedoucího správy majetku Arcibiskupství pražského Karla Štíchu. Nejdříve mě zajímalo, jak kauza rožmitálského zámku škodí pověsti církve.“

Karel Štícha: „Tak já nevím. Když mluvím s panem starostou, tak se takto nevyjadřuje, asi je mu zřejmé, že já tu celou historii znám. Asi je to snadnější, ale skutečně: My jsme zámek odmítli, my jsme ho nechtěli a vysvětlovali jsme, že náklady, které byly již tehdy zapotřebí k jeho úplné rekonstrukci, jsou daleko nad rámec možností arcibiskupství. To za prvé a za druhé, že nejsme v podstatě schopni nalézt takové využití zámeckých prostor, které by mělo buď význam pro nás nebo by mělo význam ekonomický.“

Redaktor: „Pan Roderick Marshall není k dostižení ani jeho jednatel, to se mi nepodařilo. Vy jste v kontaktu s ním?“

Karel Štícha: „Já se s panem Marshallem vidím sporadicky jednou za čas, když projíždí Prahou, nicméně asi je možné se mu dovolat. Já jsem to nezkoušel a více méně jsme odkázáni na takovéto náhodné setkání.“

Redaktor: „A ještě s ním nějak spolupracujete jako pražské arcibiskupství?“

Karel Štícha: „V současnosti už žádnou spolupráci s ním jako s americkým investorem nemáme.“

Redaktor: „Ale s tím zámkem: Těch zámků, objektů, v restituci, které dostanete je víc, a co když je také nevyužijete... Jak to s nimi dopadne? Budete je také pronajímat třetí osobě nebo předávat třetí osobě?“

Karel Štícha: „Tak my prakticky žádné zámky v restituci nedostaneme. Je to zjednodušené. V lokalitě, o které se tady zmiňujeme, máme dostat, doufám, zpátky objekt v Roželově, což je malý zámeček, neskonale menší, a ten je i dneska provozován a má šanci být provozován i nadále. Čili tam žádný takovýto problém nevznikne. Model restituce, který byl přijmut, prakticky úplně pro všechny církevní subjekty velice významně redukuje možnost získat zpátky stavební objekty, a to z toho důvodu, že většina stavebních objektů přešla do vlastnictví měst a obcí podle zákona o majetku obcí a tyto subjekty nejsou povinnými osobami. Čili tady paradoxně jsme v jakési výhodě, že nemusíme odpovídat na tyto otázky.“

Redaktor: „Když se ještě vrátím k tomu zámku a jeho využitelnosti. Platí tedy, že církev nebude schopna využívat zámky, kde jsou vysoké náklady na provoz, kde zkrátka není co s nimi dělat?“

Karel Štícha: „Já si myslím, že takto se otázka dá obtížně položit. Církev nebo kdokoliv jiný, tady přeci je největší problém v tom, že zámek byl zdevastován za dlouhá léta v době komunismu, kdy byl totálně vybydlen, stavební součásti destruovány, a v takovémto stavu ho získala obec, město Rožmitál pod Třemšínem. V tomto směru ani se nelze vůbec divit, že ani město nemělo zájem s tím zámkem nadále něco dělat. Tady je zřejmé, že objekty takto veliké buď mají takový význam pro společnost, že bude zájem společnosti je rekonstruovat a dát do pořádku a užívat a pak je to otázka na ministerstvo kultury, na kraj, možná někde i na město, anebo ne. Ale nedokážu si představit, že by objekt takto veliký kdokoliv, nejenom církev, byl schopen naplnit nějakým způsobem užití, takovým, který by dával jinému subjektu než –zase tu použiju obecný termín – zástupci veřejnosti, ať je to stát nebo samospráva dostatečnou ekonomickou sílu to udělat.“

Redaktor: „Když se podívám na ten zámek finančně, obec ho dala vám, nic z toho v podstatě neměla, možná oprava toho Panského dvoru (správně Panského domu – naše poznámka) nebo tam kolem Panského dvoru, kina, což je dneska hotel, restaurace, Roderick Marshall v podstatě z toho také nemá nic, protože mu to padá na hlavu, dokonce je tam plomba od finančního úřadu, takže možná časem může o ten zámek i přijít, a vy jako arcibiskupství jste v podstatě získali peníze za podíl, který jste na něj převedli. Takže vlastně nikdo z toho nic nezískal.“

Karel Štícha: „Tak v podstatě to ani asi nebylo nikdy cílem, ani obce ani naším ani pana Marshalla z toho něco získat. Podle mě vlastně účastníci hledali jak tohoto černého Petra předat někomu jinému. My jsme dopředu říkali, že my ho převzít nemůžeme, obec ho také nechtěla, pan Marshall se v té době domníval, že je schopen dát zámek dohromady, je zřejmé, že se asi mýlil.“

Redaktor: „A co se týká toho Panského domu, který také ještě lehce hyzdí to náměstí, které už je celkem opravené, daří se jim aspoň ten střed udržovat, tak tam hodlá pražské arcibiskupství udělat co?“

Karel Štícha: „Na Panský dům je vydáno stavební povolení na jeho rekonstrukci do původního stavu, původního stavu - prostě rekonstruovat tak, že tam bude opět malý hotel, toto stavební povolení máme už řadu let a jeho platnost jsme stále prodlužovali. V současnosti jsme ve stadiu příprav zahájit tuto stavbu a, já bych odhadoval, že její dokončení je otázka příštího roku. Nebude to hotel vysoké kategorie, bude to přiměřený hotel městu této velikosti.“

Redaktor: „Obec nebo respektive starosta Rožmitálu pod Třemšínem také zmiňuje, že vy tam budete restituovat jako arcibiskupství lesy, obává se podobného scénáře, i když je to spíše taková obava psychologická Jak naložíte s těmi lesy v okolí Rožmitálu?“

Karel Štícha: „Tak obavu pana starosty nechápu, protože z jednoho objektu, který je náhodou v Rožmitále, usuzovat na způsob spravování majetku je asi hodně ošidné. Lesy v Rožmitále pod Třemšínem, zatím nemáme vydán ani metr čtvereční, nicméně až budou převedeny původnímu vlastníkovi, budeme spravovat ve vlastní režii, máme založen již útvar Lesní správa Arcibiskupství pražského, který se bude výkonně věnovat této činnosti, a to nejenom v Rožmitále pod Třemšínem, ale i v dalších lokalitách, kde nám mají býti lesy vráceny.“

Redaktor: „Čili vlastními silami.“

Karel Štícha: „Bude to spravováno vlastními silami. Dneska má útvar pět zaměstnanců a stále narůstá, obtížně se nám slaďuje postup s postupem státu, protože stát je ve svém postupu při vydávání ve značném zpoždění a my obtížně plánujeme nástupy lidí tak, abychom byli na druhé straně schopni lesy převzít a začít je okamžitě spravovat.“

Redaktor: „Myslíte, že je to záměr ze strany státu nebo prostě jenom úřední šiml táhne pomalu?“

Karel Štícha: „Mně se obtížně komentuje výkon státních úředníků nebo úředníků Lesů České republiky, v tomto případě musíme doufat, že se to podaří zvládnout tak, aby nevznikaly další škody, neboť pochopitelně i nám vznikají náklady, navíc s tím, že nemůžeme čekat až na den D, kdy se nám na stole objeví výzva k převzetí, musíme se chystat dopředu a bohužel jsme vycházeli při plánování těchto kroků ze zákonných termínů, z kterých až tak úplně nevychází druhá strana.“

Redaktor: „A je pro vás ta kauza zámek v Rožmitále pod Třemšínem nějaká varující nebo vyvozujete z toho něco pro další práci arcibiskupství v rámci těch restitucí?“

Karel Štícha: „Tak minimálně to, že i dobrá vůle, kterou jsme tady projevovali směrem k městu, musí býti uplatňována velice uvážlivě. Dá se někdy dopředu obtížně předjímat, jak se může situace vyvinout. Tady jsme se snažili městu pomoci v jeho záměru tak, aby nebyli v nejistotě, že investice, které udělají, budou potenciálně ohroženy restitucí. Tento náš společný postup s městem se neukázal po těch dvaceti letech jako úplně optimální. V té době ani město, ani my jinou cestu v podstatě nevidělo.“

Redaktor: „Říká Karel Štícha, vedoucí správy majetku Arcibiskupství pražského o zámku v Rožmitále pod Třemšínem. Kauza ovšem nekončí, protože 6. března tohoto roku se objevila na katastru plomba a z dokumentů je zřejmé, že nakládání s majetkem zastavil finanční úřad. Zřejmě tedy společnost Trinity Coop dluží úřadu nějaké daně. Může se tedy stát, že když společnost svoje závazky nesplní, mohl by finanční úřad navrhnout exekuci. Tím pádem by se otevřela možnost vstupu nového vlastníka. Jenže kdo bude mít sílu na tak velký objekt, jakým je zámek v dezolátním stavu? Kauzu proto dál sledujeme i na Českém rozhlase Plus. Za pozornost děkuje a příjemný poslech dalších pořadů přeje Ľubomír Smatana.“

 

Pořad si lze poslechnout na http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3085895

 

Kontakt

Cvokařské muzeum Alej Johanky z Rožmitálu 74
262 42 Rožmitál pod Třemšínem
jindrich.jirasek@email.cz