6. díl – Chudobinec

12.06.2012 21:34

Grunt v Rybově ulici označovaný jako č.p. 27 koupil Kryštof Zeman roku 1615 od Prokopa Průši. Za třicetileté války bylo stavení pusté a vyhořelé. Až roku 1654 koupil spáleniště Jan Placatků. Roku 1710 získal grunt Pavel Sazima a od roku 1744 zde hospodařil Tomáš Jeníček a jeho syn Jakub.

Poslední držitel tohoto hospodářství Vojtěch Květoň rozprodal před první světovou válkou pole a dům koupila obec. Květoň zde zůstal bydlet a dělal obecního strážníka a ponocného.  Když byl Starý Rožmitál samostatnou obcí byl ve stavení chudobinec, obecní úřad a knihovna.

V chudobinci bydlívali nejchudší lidé. Obec podle tehdejších zákonů musela svým domovsky příslušným občanům zajistit alespoň skromné ubytování a almužnu. V chudobinci však bylo leckdy těsno. Svědčí o tom například situace v roce 1933, kdy Alžběta Petráňová zažádala v chudobinci o bydlení, jelikož „jest nemajetná, nezdravá a k výdělku neschopná“. Poněvadž však obec žádnou prázdnou místnost neměla, tak se obecní rada usnesla, že se František Šourek vystěhuje i se svou rodinou z kuchyně do velké světnice a bude bydlet společně s Vojtěchem Květoněm. Barbora Záveská se nastěhuje do kuchyně, kde bydlel Šourek, a Petráňové se udělá obývání v kvelbu při kuchyni. „Z kvelbu tohoto se zřídí světnička“, jak se píše v zápisu z obecní rady,  „udělá se větší tuplované okno a nová prkna na podlahu se zakoupí namísto dlažby cihelné, která se vykopá, nové dvéře se též nechají zříditi, a bubínek a kouřové roury se nakoupí“.

Staré stavení současný majitel zboural a na parcele nyní vyrůstá nový dům.

Chudobinec na fotografii z roku 1925. Povšimněme si, v jaké výšce (spíše níži) byla cesta, k níž vedly z chodníku dokonce dva schody.

Příště: Dům č.p. 51 „u Koců“

 

 

 

Kontakt

Cvokařské muzeum Alej Johanky z Rožmitálu 74
262 42 Rožmitál pod Třemšínem
jindrich.jirasek@email.cz