29. díl – Podkostelní mlýn

30.04.2013 19:48

Mlýn pod kostelem, neboli Podkostelní mlýn č. p. 3, je právě po kostelu nejvýraznější stavbou Starého Rožmitálu. Jeho historie je hodně dlouhá a v písemnostech je uváděn už roku 1379, kdy jej vlastnil jakýsi Pešek.

Víme také, že v roce 1478 tento, tehdy nazývaný Peškovský mlýn, prodal Lev z Rožmitálu a na Blatné jistému Mikuláši Šilému. Po něm se ve mlýně vystřídalo dalších sedm majitelů. Nejdéle držel mlýn Jiří Kulovaný a jeho potomci, a to 135 let až do roku 1884, kdy jej zakoupil rod Hrdinův. Za první republiky byl mlynář František Hrdina uznávanou osobností, když se jako člen obecního zastupitelstva aktivně podílel na správě obce.

Ve druhé polovině 19. století byl mlýn přestavěn a zvýšen. Původně stál s obydlím podél silnice v jedné linii bez přilehlého křídla obytných a hospodářských budov. Chlév, stodola a další stavení byly dřevěné a každé zvlášť na neohrazeném dvoře. Zděné hospodářské budovy i zeď okolo dvora byly zřízeny teprve v první polovině 19. století.

Roku 1875 byla při mlýně postavena pila s vodním kolem. O devět let později v ní Kulovaný zřídil ještě katr s dřevěným rámem. Z pily byla vedena transmise do stodoly pro tah mlátičky a v 90. letech zde byla zřízena šindelka a roku 1905 okružní pila. V roce 1918 byl přeměněn dosavadní tah pily rámové na tah řemenový a vodní kolo bylo přeloženo proti vodě o čtyři metry. Tehdy byla staroměstská pila nejlepší pilou na Rožmitálsku.

Ve mlýně byla do roku 1891 tři mlýnská kola na svrchní vodu.  V polovině 30. let 20. století měl už mlynář Hrdina elektrický motor, který mu nahrazoval pohon pro mlýn v době nedostatku vody. Dlouhá léta až do poloviny 20. století existovala při mlýně i pekárna.

Budova pily zůstala původní z roku 1875, pouze šindelová střecha byla roku 1900 přikryta asfaltovou lepenkou. Obytné a hospodářské budovy byly v roce 1904 pokryty cementovými taškami, mlýnice pak o čtyři roky později.,

V roce 1962 mlýn včetně ostatních nemovitostí vyvlastnil stát a dal jej do správy státního statku v Tochovicích. V hospodářských budovách byl ustájen dobytek, v mlýně se šrotovalo a bylo uskladněno obilí. V bytě mohli Hrdinovi zůstat bydlet, ale národnímu výboru platili nájemné. O dvacet let později statek mlýn vrátil městskému národnímu výboru. Na městě se poté rozhodovalo, co s objektem. Padaly i návrhy vybudovat v objektu další byty, ale z toho nakonec sešlo.

V lednu roku 1989 nechal MěstNV zchátralé hospodářské budovy zbourat. Chvíli se uvažovalo, že by se na vzniklém prostranství mohla postavit nová požární zbrojnice, ale nakonec zde vznikla stavební parcela pro rodinný domek. Hrdinovi se odstěhovali do panelového bytu do města. V roce 1990 jim byl mlýn na základě Zákona o zmírnění následků některých majetkových křivd vydán zpět a v roce 2005 koupil objekt, který je nyní předmětem exekuční dražby, současný majitel.

Tím dlouhý příběh Podkostelního mlýna trvající minimálně 634 let zatím končí. Jaký bude jeho další osud?

Mlýn a hospodářské budovy ve 30. letech 20. století. Všimněte si, jak citlivě byla v roce 1920 postavena kolna vpředu, aby nemusel být poražen vzrostlý strom. Mlýnice má ještě pouze dvě podlaží.

Bourání hospodářských budov v lednu roku 1989.

Takhle mlýn vypadá dnes. 29. května 2013 jde do dražby s vyvolávací cenou 1 826 000 Kč.


Příště: Závěrečný 30. díl přinese všechna známá pojmenování domů „po chalupě“

Kontakt

Cvokařské muzeum Alej Johanky z Rožmitálu 74
262 42 Rožmitál pod Třemšínem
jindrich.jirasek@email.cz