23. díl – Stavení č. p. 74 u Bednářů

05.02.2013 15:56

V Luhu hned za mostem je rozsáhlejší objekt sestávající ze starého stavení č. p. 74, do kterého se vchází přes dvůr, a z domku č. p. 118, který byl „přilepen“ ke štítové zdi staršího domu v roce 1932.  Na dvoře je kolna a tzv. pakovna, kde se dříve pakovaly hřebíky.

V čísle 74 totiž bydlel Josef Kulovaný*), kterého přestalo v roce 1924 bavit kovat cvočky a hřebíky, a tak si založil obchodní cvokařskou živnost. Po Vojtěchu Kalovi se stal druhým největším zaměstnavatelem cvokařů ve Starém Rožmitále.

Kulovaný, původem z Věšína, se do stavení přiženil v roce 1901 v 23 letech. Vzal si dvacetiletou Marii Svatopolskou, jejíž otec byl bednářem, a proto zde pamětníci dodnes říkají u Bednářů. Manželka, která Josefovi porodila deset dětí, z nichž tři nepřežily porod, v roce 1921 zemřela na tuberkulózu. Nejstaršímu dítěti  bylo sedmnáct, nejmladšímu rok a půl. Josef se měl tedy poté co ohánět.

Po jeho smrti v roce 1947 převzali cvokařskou živnost synové. Na konci roku 1949 se firma stala spolu s firmou Vojtěcha Kaly základem výrobního družstva Kovostar.

Samotné stavení č.p. 74 ničím mimořádným nevyniká až na to, že z aleje je v něm přístupný cvokařský veřtat, který je nyní součástí Cvokařského muzea umístěného ve vedlejším domě č. p. 118.

Můžeme si však na něm přiblížit historii vytápění ve Starém Rožmitále, které bylo prakticky ve všech domcích stejné.

Ještě v 60. a 70. letech minulého století se stavení ve Starém Rožmitálu běžné vytápěla tzv. piliňáky. Vytápění pilinovými bubny se velmi rozšířilo zejména za 2. světové války, kdy se palivo stejně jako všechno ostatní, obtížně shánělo. Pilin tu však bylo dost, protože zde pracovaly čtyři pily.

 A tak i Adolf Kulovaný, který v domě po otci s rodinou bydlel, vytápěl kuchyň a otevřenými dveřmi i ložnici piliňákem, zvláštním zařízením, které dlouho udrželo teplo, ale docela složitě se muselo napěchovat. (O piliňáku si přečtěte níže pod kresbou.) Samozřejmě jinde sloužilo k vytápění také dřevo nebo později výhřevnější uhlí.

Pokrok však nešlo zastavit ani v naší obci. A tak v roce 1974 nahradili v domě, o kterém je zde řeč, vytápění pilinami ústředním topením, které projekčně i realizačně zajistilo výrobní družstvo Kovo ve Věšíně.

V současné době už většina stavení ve Starém Rožmitále, včetně domu č.p. 74, používá od roku 2004 k vytápění zemní plyn..

*) Více si lze o něm a cvokařském řemesle přečíst v nedávno vydané knize Cvokaři.

Dům č.p. 74 na přelomu 19. a 20. století a dnes. V době, kdy byla pořízena hořejší fotografie, byly tento a naproti stojící stavení č.e.45 jedinými domy v aleji vedoucí podél Podzámeckého rybníka k panskému dvoru a do města.

Jak piliňák pracoval můžeme vidět na kresbě kronikáře Gabriela Brdy z městské kroniky. Pilinový buben měl stálé výhřevné těleso A stojící na stálém místě v místnosti, do něhož se svrchu spouštěl přenosný buben B naplněný pilinami, které se do něho stloukaly kolem jádra J1 a J2. Když byl buben B pilinami naplněn, jádra se opatrně vyndala. Po vložení bubnu B do výhřevného tělesa A se na hořejšek tělesa A posadilo víko, dole se otevřela dvířka, do nich se vložil papír, zapálil a dvířka se zavřela nebo přivřela.

Kamna vydávala příjemné teplo celý půlden bez přiložení. Bylo to tedy vytápění levné a vydatné. Kdo chtěl, mohl si dát na víko přinýtovat i plechovou plotýnku, aby zvětšil užitkovou plochu k vaření nebo ohřívání jídel či žehliček.

Příště: Dům u Hulánů Na Chmelnici

 

 

Kontakt

Cvokařské muzeum Alej Johanky z Rožmitálu 74
262 42 Rožmitál pod Třemšínem
jindrich.jirasek@email.cz