18. díl - U Charvátů č.p. 28

Grunt č.p. 28 v dnešní Rybově ulici koupil od majitele rožmitálského panství Floryana Gryspeka roku 1615 Kryštof Zeman, a to zároveň s gruntem č.p. 27. Na tomto pozemku o 300 let později stával chudobinec a dnes zde vyrůstá nový dům. (O chudobinci pojednával 6. díl seriálu.) Zeman však zemřel  a vdova se sirotky neměla v době třicetileté války na splátky. Grunt tedy koupil roku 1687 Mikuláš Kryštofovic. Po něm už se majitelé často střídali: Bartoloměj Zdeněk, Vojtěch Hudeček, Matouš Sadílek, Václav Kebrle…

Na přelomu 19. a 20. století je už v tomto stavení, které v tehdejší době dvakrát vyhořelo, zmiňován rod Kulovaných, který zde žije dodnes. Kdysi se sem první Kulovaný přistěhoval z Hutí, kde dělával starostu. Neřekne se tu jinak než „u Charvátů“. Prababička současného majitele Anna narozená v roce 1858, která pocházela z Předních Hutí č.10, se totiž za svobodna jmenovala Charvátová. A protože Kulovaných bylo ve Starém Rožmitále vždycky plno, rozeznávali se podle chalup.

Na příkladu této gruntovní chalupy, která mívala zcela identické uspořádání jako dům u Stupků (viz 13. díl seriálu), si můžeme ukázat, jak taková selská stavení ve Starém Rožmitále dříve vypadala. Podrobně je popsala Jindřiška Králová v diplomové práci z roku 1980:

Na hospodářský dvůr se přicházelo ze silnice velkými vraty, jež mívala klenutý oblouk se stříškou. Vedle vrat bývala malá vrátka pro pěší. Na dvoře bylo hnojiště a záchod, hnojůvka volně odtékala. Před stavením bývalo zápraží, po kterém se přišlo k domovním dveřím. U nich byla lísa, tj. nízká vrátka, aby do stavení nemohla drůbež .

Vstoupilo se do předsíně, obyčejně vydlážděné barevnými cementovými dlaždicemi, ale někdy také červenými cihlami či s prkennou podlahou. Dříve postačila i podlaha z upěchované hlíny. V domu byly prkny obedněné schody na půdu a pod nimi poklop a schody do sklepa. Proti domovním dveřím bývala tzv. černá kuchyně, kde stál krb, kachlová nebo plechová kamna. Vlevo v domu byly dveře do velké světnice, kde se většinou rodina zdržovala, spala a v zimě i vařila. Vedle „velké“ byl „vejstupek“ , to je světnice, kde býval lepší nábytek, skříně, skleník, a kde se ukládaly peřiny do zásoby a sváteční šaty. Z domu vpravo vedly dveře do „malé“ , to je do menší místnosti, kde bydlíval výměnkář*).

Kromě toho existovala komora na různé věci. Na půdě bývala „sejpka“, kde stávala truhla s příhradami na mouku „židla“ a ukládaly se sem různé věci.

Takto uspořádané chalupy se ve Starém Rožmitále stavěly ještě začátkem třicátých let 20. století.

Nábytek býval ve světnici jednoduchý, obyčejně z měkkého dřeva. Proti dveřím v rohu nebo mezi dvěma okny stál stůl, nad nímž byla ze dřeva vyřezaná holubička. Židle mívaly vyřezávané lenochy. Vlevo i vpravo u stěn stály postele, u dveří kamna a kuchyňský stůl, u kamen lavice a ve zdi polička na nejnutnější kuchyňské potřeby. Police na nádobí stávala na druhé straně dveří. Za kamny byla pec, jejíž ústí bylo obyčejně v černé kuchyni.  Stěny byly obílené a na nich obrazy svatých malované na skle. Za okny se pěstovaly tradiční květiny jako muškáty, fuchsie, myrty a rozmarýn. Vnější zdi se pravidelně natíraly ponejvíce žlutě nebo slabě růžově či zeleně.

*) Vysvětlivka pro mladé: Výměnkář nebo také vejminkář byl starý hospodář, který předal grunt mladé rodině, a sám zůstal v chalupě zpravidla v jedné místnosti bydlet do konce života.  Jeho obydlí se říkalo výměnek (vejminek).

Mohutné selské stavení u Charvátů.

Příště: hostinec u Petráňů