12. díl – Vila manželů Vorzových

Dům v Rybově ulici č.p. 112, který se svým výrazem vždy vymykal venkovské zástavbě Starého Rožmitálu, nikdo nepojmenuje jinak než Vorzouc vila. Byla postavena ve 20. letech minulého století.

Nejdříve sem jezdil na letní byt profesor hudby a klavírní virtuos Rudolf Průša, který se do Čech vrátil po 1. světové válce z New Yorku, kde byl sbormistrem pěveckého odboru Sokola.

Po jeho smrti v roce 1931 byl majitelem vily velkoobchodník se sklem Antonín Albert Habich trvale žijící v Praze.

V roce 1938 prodal Habich dům manželům Josefovi a Aloisii Vorzovým. On byl původně z Říčan u Ostrovačic, ona z Temnic na Pelhřimovsku. Oba ale žili v Bratislavě, protože manžel v této době pracoval u Československých státních železnic v Bratislavě. V rozjitřené předválečné atmosféře se však, protože byli Češi, museli z bratislavské čtvrti Devín, kde měli domek, odstěhovat. Tato část Bratislavy totiž byla mnichovským diktátem připojena k Rakousku. Jako český státní zaměstnanec skončil Vorza i u dráhy.

Už v roce 1942 se Josef Vorza ve Starém Rožmitále zapojil do činnosti proti německým okupantům a sháněl chléb pro ilegální pracovníky a zběhlé Rusy ze zajetí. V polovině roku 1943 však v 61 letech zemřel a v pomoci odbojovým pracovníkům pokračovala jeho žena. Vila, kde teď bydlela sama, se stala jakousi partyzánskou ošetřovnou, v níž se ukrývali promrzlí a nemocní partyzáni, uprchlí sovětští zajatci a osoby hledané gestapem z lesních úkrytů kolem Rožmitálu*).

Aloisie Vorzová však byla prozrazena a hned v první vlně zatýkání v říjnu 1944 zatčena, uvězněna, mučena a odsouzena k smrti. Nacisti ji nejdříve převezli do Terezína a pak do ženského koncentračního tábora v bavorském Aichachu, kde ji osvobodila americká armáda. Rozsudek smrti již Němci nestačili vykonat.

Po válce se paní Vorzová vrátila do Starého Rožmitálu. Vilu našla velmi zpustošenou, neboť v době její nepřítomnosti do ní protektorátní úřady ubytovaly uprchlé gestapáky s rodinami z Jihlavy.

V domě č.p. 112 pak Aloisie Vorzová žila až do své smrti v roce 1968. Dožila se 80 let. Pohřbena je na staroměstském hřbitově.

Vila č.p. 112 v Rybově ulici.

Fotografie Aloisie Vorzové z občanského průkazu.

*) Patrně každého čtenáře napadne, kde se v poměrně nevelkém domě mohli partyzáni schovávat. V patře vily jsou po obvodu duté stěny (mezi kolmou stěnou pokojů a šikmou střechou) a někde se dá uvnitř pohybovat po čtyřech dokonce po celé délce stěny včetně míst pod okny. U schodiště je dutý celý pilíř od přízemí až po půdu. Do všech tajných prostor dosud současní majitelé, příbuzní paní Vorzové, ani nenalezli vchod. Lze předpokládat, že se partyzáni do dutin spouštěli z půdy, která má dvojitou podlahu.

Příště: Statky č.p. 25 a 26 – u Stupků a u Jírů