Jak začínalo nejtemnější období novodobých českých dějin ve St. Rožmitále

(Seriál byl zveřejněn v Novinkách na tři pokračování v březnu 2014)

15. března 1939, a vlastně už předtím, v září 1938, se začala psát neblahá kapitola českých a československých dějin. Němečtí nacisté vtrhli do Československa, zřídili Protektorát Čechy a Morava a začali perzekuovat Židy a české vlastence.

O tom, co se dělo před 75 lety ve Starém Rožmitále, nechme vyprávět zápisy z obecních knih a kroniky.

15. března bylo velmi špatné počasí, rozpoutala se sněhová vánice, na známých místech se dělaly velké závěje.  V sedm hodin ráno bouchali na dveře prvního domku č. p. 122  Bohumila Svatoně neznámí muži. Byli to první němečtí vojáci, co při obsazování republiky dorazili do Starého Rožmitálu. Jejich obrněné automobily uvízly v závěji na silnici nedaleko „Úzkých drah“, kde stojí tři domky.

Že Němci obsazují československé území, Svatoňovi nevěděli, neměli zaveden elektrický proud, a tudíž neměli ani rádio. Okupanti si z uvízlého vozu, který nešlo vyprostit, přenesli ke Svatoňům zbraně a ubytovali se zde. Obecní úřad musel hned druhý den 16. března sehnat dělníky na odklízení sněhu z okresní silnice, jimž za tuto práci vyplatil 266 korun. Když se počasí zlepšilo, přijížděly do obce další skupiny vojáků. Jedna byla přes týden ubytována po hostincích i v soukromých bytech.

Stejně jako ve městě, kde Němci hlídali hlavně poštu a nádraží, zůstala posádka i ve Starém Rožmitále, přičemž měla úřední místnost v hostinci u Petráňů. Od dvacáté hodiny do páté ranní nesměl nikdo ven, kdo šel v té době do práce, musel mít povolenku. Zákaz byl ale později odvolán, stejně jako bylo z obce odvoláno vojsko a přemístěno do Jinců. Před tím ale ještě stačilo zabavit bez náhrady občanům střelné zbraně.

Celé rožmitálské údolí bylo hned na začátku války a pak po celou její dobu uvrženo do tmy. Bylo nařízeno zatemňovat okna, pouliční lampy byly ztlumeny stínítky z černého papíru a u reflektorů aut zůstaly jen škvíry. Obecní úřad musel u obchodníka Daniela Petráně koupit šest litrů petroleje do orientačních světel na silnici. Jen na zámku ve městě, kde bylo ubytováno německé vojsko, se svítilo ve všech oknech.

V každém domě musely být na půdě nádoby s pískem a vodou a také lopaty a tyče s pytlovinou na tlumení požáru. Naopak tam nesmělo být nic jiného. Půdy kontrolovalo četnictvo.

Všude byly postaveny dvoujazyčné orientační tabule s černým písmem na sytě žlutém podkladu. U nás to byly tři tabule Alt Rosenthal – Starý Rožmitál, které na objednávku vyrobil rožmitálský lakýrník a natěrač Jaroslav Hochman. Ten také namaloval novou dvojjazyčnou tabulku s označením obecního úřadu. Obecní úřad si také musel pořídit říšskoněmecký prapor, který mu ušil sedlář Václav Sochor z města.

Nezůstalo však jen u názvů obcí. Všechny nápisy musely být dvojjazyčně. A tak na hřbitovní bráně u kaplanek byl oškrabán masivním, povystouplým písmem vyvedený nápis Pochválen buď Pán Ježíš Kristus, a pak namalovány nápisy dva: frakturou Gelobt sei Jesus Christus a latinkou nápis český.

Stejně jako za první světové války začal se i za okupace brzy projevovat nedostatek potravin i dalšího zboží denní potřeby, průmysl se postupně přeorientovával na zbrojní výrobu. Sedláci měli povinné dodávky, odváděli se koně, ba i psi, místo tabáku, kávy, čaje sloužily náhražky, nebylo uhlí. I ty nejmenší přestupky se trestaly vězením a popravami.

Začalo nejtemnější období novodobých českých dějin.

Vraťme se však ještě na úplný začátek okupace a věnujme se naší armádě, která byla už od Mnichova zcela paralyzována. Zachoval se totiž zápis, ve kterém se praví, kdo tenkrát ze Starého Rožmitálu byl zrovna na vojně.

Již 14. března 1939 obsadila německá armáda Ostravsko a v Místku došlo ke střetu s československými vojáky. Okupace zbytku českých zemí začala 15. března ráno a vzhledem k dohodě prezidenta Háchy s Hitlerem, že československá armáda nebude klást odpor, proběhla bez komplikací. Německým jednotkám tak padly do rukou v nepoškozeném stavu nejen výzbroj a výstroj, ale též všechny vojenské objekty a zbrojní podniky.

Samotná československá armáda pak byla do konce roku 1939 rozpuštěna a zlikvidována.

A tak se do Starého Rožmitálu vrátilo i devět mladých mužů, kteří sloužili u vojenských útvarů okleštěného Československa. Jejich návrat zapsal do jednacího protokolu obce starosta Alois Kulovaný takto:

Hlášení vojínů, kteří se navrátili v březnu 1939 po obsazení domů:

Karel Mařík, narozen 13. 2. 1918 ve Starém Rožmitále, strojník u dělostřelectva, pluk 305 v Táboře, domů se vrátil 20. 3. 1939

Jaroslav Záveský, narozen 13. 9. 1916 ve Starém Rožmitále, truhlář u ženijního pluku v Praze - Karlíně, domů se vrátil 20. 3. 1939

Jaroslav Tichý, narozen 10. 4. 1917 ve Starém Rožmitále, strojní zámečník u automobilového praporu v Praze – Karlíně, domů se vrátil 20. 3. 1939

Václav Homulka, 1. cyklistický prapor, domů se vrátil 20. 3. 1939

Miroslav Petráň, hraniční prapor Písek, domů se vrátil 20. 3. 1939

Jaroslav Kulovaný, 102. dělostřelecký pluk, 4. baterie v Rokycanech, domů se vrátil 22. 3. 1939

František Synek, 5. ženijní pluk v Praze - Karlíně, domů se vrátil 22. 3. 1939

František Čejka, narozen 9. 4. 1918 ve Starém Rožmitále, 102. dělostřelecký pluk, 4.baterie v Rokycanech, domů se vrátil 23. 3. 1939

Ladislav Kala, narozen 17. 6. 1918 ve Starém Rožmitále., 11. pěší pluk Františka Palackého v Písku, domů se vrátil 25. 3. 1939

Pohlednice Starého Rožmitálu vydaná v období Protektorátu Böhmen und Mähren.

Kontakt

Cvokařské muzeum

jindrich.jirasek@email.cz

Alej Johanky z Rožmitálu 74
262 42 Rožmitál pod Třemšínem

Vyhledávání

© 2012 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode